Základní technické údaje: USS Iowa BB.61

Výtlak: standardní 48 500 t, plný 57 450 t, rozměry: délka 270,43 m, šířka 32,97 m, ponor 11,58 m, pohon: parní turbíny o výkonu 212 000 shp ( 158 088 kW ), čtyři hřídele, rychlost: 33 uzlů, pancéřování: pás 310 mm, paluby 38 – 120 mm, věže 457 mm, výzbroj: devět děl ráže 406 mm, dvacet 127 mm univerzálních děl, šedesát protiletadlových děl ráže 40 mm, šedesát protiletadlových děl ráže 20 mm, letadla: tři plovákové letouny Vought Kingfisher, posádka: 1 921 důstojníků a mužů

Počátkem roku 1937 zahájilo US Navy práce na konstrukci bitevních lodí o výtlaku 45 000 tun pro případ, že by Japonsko odmítlo prodloužit platnost mezinárodní dohody o omezení výtlaku. V lednu 1938 se důraz posunul od lodí s těžkou výzbrojí a pancéřováním, ale nevelkou rychlostí na lodě s rychlostí 30 uzlů a více. V té době nabývaly tvar obrysy nových letadlových lodí třídy Essex a vznikla potřeba zajistit jim doprovod bitevních lodí s podobnými výkony.

Výsledná třída Iowa obětovala palebnou sílu a pancíř nárůstu rychlosti až na 33 uzlů. Přestože zpravodajské zdroje očekávaly u nových japonských bitevních lodí děla ráže 457 mm, předpokládalo se, že lodě třídy Iowa s nimi nebudou muset bojovat, protože palubní letouny udrží japonské lodě mimo dostřel děl. Třída Iowa byla určena především k tomu, aby udržela v uctivé vzdálenosti křižníky, ne bitevní lodě a jako taková se dost těsně přiblížila k původní koncepci bitevního křižníku, ačkoliv tak nebyla klasifikována.

Kýl lodi USS Iowa BB.61 byl položen v červnu 1940, na vodu byla spuštěna v červnu 1942 a do výzbroje zařazena v únoru 1943. V srpnu téhož roku doprovázela konvoje a poté přepravila prezidenta Roosevelta do severní Afriky. Pak byla odeslána do Tichomoří k 5. loďstvu. Zúčastnila se vylodění na Marshalových ostrovech a byla lehce poškozena japonským dělostřelectvem. U Leyte byla součástí rychlého svazu letadlových lodí viceadmirála Williama Halseye a účastnila se vylodění na Okinawě. V červenci 1945 bombardovala cíle na ostrovech Hokkaidó a Honšú a byla součástí sil stojících na kotvě v Tokijském zálivu.

Iowa byla zakonzervována v roce 1949, ale v roce 1951 byla reaktivována pro nasazení v korejské válce. Mnohokrát bombardovala pobřežní cíle, ale v roce 1953 byla znovu zařazena do zálohy. Všeobecně se mělo za to, že půjde do šrotu, ale v roce 1981 byla odtažena do New Orleansu k zahájení reaktivace. V novém uspořádání nese množství protilodních řízených střel Harpoon a střel Tomahawk, což jí umožňuje působit jako jádro tzv. hladinové bojové skupiny. Zachovala si i svoje děla ráže 406 mm.