Základní technické údaje: Marat

Rozměry: délka 184 m, šířka 26,9 m, ponor 8,3 m, pohon: čtyři parní turbíny Parsons o výkonu 61 000 HP, rychlost: 22,9 uzlu, operační dosah: 2 310 mil, pancéřování: pás 125 – 225 mm, paluba 25 – 37,5 mm, věže 100 – 245 mm, výzbroj: dvanáct děl ráže 305 mm MK – 3 – 12 ve čtyřech tříhlavňových věžích, čtrnáct děl ráže 120 mm, šest protiletadlových děl ráže 76,2 mm, třináct protiletadlových kulometů DŠK ráže 12,7 mm, čtyři torpédomety ráže 450 mm, posádka: 1 286 důstojníků a mužů

Loď byla postavena v srpnu 1911 pod jménem Petropavlovsk. V březnu 1921 byla přejmenována na Marat a v roce 1931 zmodernizována. Bitevní loď Marat se účastnila sovětsko – finské tzv. Zimní války. Na začátku Velké vlastenecké války ( tedy od 22. 6. 1941 ) se podílela na obraně Leningradu, kde byla vážně poškozena zásahy několika leteckých bomb. Následně byla poslána na opravu do Kronštadtu, kde byla rovněž využita k obraně města před četnými leteckými útoky.

Po třicátém rozsáhlém náletu, kterého se zúčastnilo na 40 střemhlavých bombardérů Junkers Ju 87 Stuka, v ranních hodinách 23. září 1941, byla na přídi zasažena současně dvěma pumami o hmotnostech 500 a 1 000 kg. Tento úspěšný zásah se povedl leteckému esu Hansi Ulrichu Rudelovi. Zásahy způsobily mohutnou explozi zásob munice, která byla uložena na přídi v podpalubí. Tato detonace poškodila celou příď i příďovou nástavbu. Plavidlo nabralo přes 1 000 tun vody a kleslo přídí ke dnu. Zahynulo přitom 326 členů posádky.

Protiletadlové kanony na palubě lodi pokračovaly v palbě na nepřátelské letouny. V onen den bitevní loď vypálila celkem 1 002 kusů střel ráže 76,2 mm, 528 kusů střel ráže 37 mm a 6 584 kusů kulometných střel ráže 12,7 mm. Koncem října 1944 byly dvě dělostřelecké věže na zádi vyzdviženy, opraveny a byly používány jako dělostřelecké baterie až do ledna 1945. Kanony ráže 120 mm byly odmontovány a poslány na frontu, kde byly používány při pozemních bojích.