Základní technické údaje: Třída T22

Výtlak: standardní 1 295 t, plný 1 755 t, rozměry: délka 102 m, šířka 10 m, ponor 2,6 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu 23 862 kW, dva hřídele, rychlost: 33,5 uzlu, dosah: 9 300 km při rychlosti 19 uzlů, výzbroj: čtyři jednohlavňová 105 mm děla, dvě zdvojená 37 mm protiletadlová děla a šest jednohlavňových 20 mm protiletadlových děl, dva trojhlavňové 533 mm torpédomety a až 50 min, posádka: 198 důstojníků a mužů

V obou světových válkách používalo německé námořnictvo takzvané torpédové čluny, což byly zmenšeniny torpédoborců, které nebyly určeny pro činnost s hlavními silami loďstva, a proto mohly být podstatně menší při zachování stejné nosnosti torpéd či min. Všechny nesly označení s písmenem T na rozdíl od Z u torpédoborců. Navzdory svým rozměrům se dokázaly velmi dobře prosadit. Ve 20. letech byl mezi prvními plavidly nového německého loďstva postaven tucet jednotek tříd Albatros a Iltis. Ty nesly kromě torpéd také tři dosti výkonná 105 mm děla a za války se osvědčily pro svou všestrannost. Následovalo dvacet jedna číslovaných lodí tříd Typ 35 a Typ 37. U nich to ale projektanti přehnali, zmenšili rozměry a výzbroj natolik, že lodě vykazovaly všechny slabiny menších S – bootů, ale bez jejich předností. Téměř shodnou konstrukci charakterizoval jediný zavalitý komín, sloužící oběma kotelnám.

Po těchto neoblíbených lodích následovala zcela odlišná plavidla třídy Typ 39, jejichž 15člennou skupinu ( T22 – T36 ) postavila zkušená loděnice Schichau v Elbingu ( Elblag ). Proto se obecně označovaly jako třída Elbing. Vrátily se ke dvoukomínovému uspořádání a přestože neměly zvýšenou přední palubu, vypadaly natolik impozantně, že by se mohly zaměnit s oceánskými torpédoborci. Díky o 17 m delšímu trupu mohly nést čtyři jednohlavňové 105 mm kanony ve střední čáře i obvyklé dva trojhlavňové torpédomety. Lodě byly spuštěny na vodu v letech 1942 – 1944.

Jako většina torpédovek byly také Elbingy široce nasazovány ve francouzských vodách. U bretaňského pobřeží se nejednou zapletly s Tribaly ze základny Plymounth. Tak byly v dubnu 1944 potopeny T27 a T29, ale T24 vyrovnala skóre torpédováním a potopením HMCS Athabascan. Další dva T25 a T26, byly potopeny již dříve při neobvyklé denní bitvě v prosinci 1943, kdy v Biskajském zálivu dva britské křižníky rozprášily skupinu jedenácti německých lodí zápasících s rozbouřeným mořem.