Základní technické údaje: Třída S26

Výtlak: standardní 93 t, plný 115 t, rozměry: délka 34,95 m, šířka 5,1 m, ponor 1,4 m, pohon: tři diesely o výkonu 4 474 kW ( 6 000 bhp ), tři hřídele, rychlost: 39,5 uzlu, dosah: 1 390 km při rychlosti 35 uzlů, výzbroj: dva 533 mm torpédomety se čtyřmi torpédy a dva 20 mm kanony, posádka: až 21 důstojníků a mužů

Německý Schnellboot čili S – boot, jemuž Britové z jakých si nezjištěných důvodů říkali E – boat, se podstatně lišil od svých protějšků v Royal Navy. Od svého vzniku jako soukromá konstrukce firmy Lürssen počátkem 30. let byl S – boot dřevěný s kostrou z lehkých slitin a měl trup se zaoblenými žebry, který byl sice pomalejší než u britských člunů s lomenými žebry, zato ale mnohem přívětivější na moři. V praxi dokázal S – boot udržet nejvyšší rychlost i za takového stavu moře, kdy britské čluny musely pro nadměrné kymácení zpomalit. Od počátku byl požadován dieselový pohon, ale prototyp S1 z roku 1930 a následující S2 – S5 z let 1931 – 1932 se musely spokojit s benzinovými motory, zatímco firmy Daimler – Benz a MAN vyvíjely vhodnou jednotku.

Teprve S6 – S13 z let 1934 – 1935 dostaly dieselový pohon se třemi vrtulemi. Tyto čluny měly délku 32,4 m a dosahovaly 35 uzlů. Tato rychlost byla považována za nedostatečnou, proto u další skupiny původní 7válcové diesely nahradily nové 11válcové jednotky. Ty sice zvýšily rychlost, ale vyžádaly si prodloužení trupu na 34,7 m, která se pak až do roku 1945 neměnila, na rozdíl od rozmanitých člunů pod britskou vlajkou.

Díky větší délce byly na S – bootech oba torpédomety umístěny před kormidelnou a za nimi ještě zůstalo místo pro dvě záložní torpéda. Pak už zbýval jediný konstrukční krůček a od S26 byla příď o 1 m vyšší, uzavírala oba torpédomety a ponechávala mezi nimi prostor pro kanon. Toto uspořádání také zvýšilo volný bok a poskytovalo tak člunům záviděníhodnou odolnost proti zalévání. S – booty byly odjakživa tišší než jejich britské protějšky a jejich profil stěžoval odhalení bez pomoci radaru. Dělová výzbroj se neustále zesilovala, aby držela krok se soupeři a rostoucí hmotnost byla kompenzována úspornými technologiemi stavby trupu a výkonnějšími motory. Ochrana se zlepšila zavedením pancéřovaného můstku typu Kalotte. V roce 1945 se rychlost dostala ( díky krajně nespolehlivým motorům ) až na 42 uzlů a zanedlouho přišel typ S700 se dvěma dalšími torpédomety, obrácenými dozadu. Celkem bylo postaveno přes 200 S – bootů, z nichž asi polovina přežila válku. Do dnešních dní se dochoval jediný.