Základní technické údaje: Zuikaku

Výtlak: standardní 25 675 t, plný 32 000 t, rozměry: délka 257,5 m, šířka 26,0 m, ponor 8,9 m, pohon: parní turbín y o výkonu 160 000 shp ( 119 310 kW ), čtyři hřídele, rychlost: 34,2 uzlu, pancéřování: pás 215 mm, paluba 170 mm, výzbroj: osm zdvojených univerzálních děl ráže 127 mm, dvanáct trojhlavňových protiletadlových děl ráže 25 mm, letadla: 27 stíhacích, 27 střemhlavých bombardovacích a 27 torpédonosných letounů, posádka: 1 660 důstojníků a mužů

Kýl pro Zuikaku, druhou loď třídy Šókaku, byl položen v květnu 1938 a do výzbroje byla zařazena v září 1941. Připojila se k sesterské lodi u 5. divize letadlových lodí a po další tři roky tvořily nerozlučnou dvojici. Nezkušenost leteckých posádek zabránila 5. divizi v jiné než podpůrné roli při útoku na Pearl Harbor, ale naplno se zúčastnily ničivých výpadů proti Britům na Cejlonu. Poté se oddělily od hlavních sil a přesunuly se na Truk, odkud kryly obsazení Port Moresby 1. května 1942.

V následující bitvě v Korálovém moři dosáhla 5. divize taktického úspěchu potopením lodi USS Lexington za ceny ztráty lehké letadlové lodi Šóhó. Japonské letadlové lodě pak plýtvaly úsilím při potopení torpédoborce a cisternové lodi, které považovaly za křižník a letadlovou loď. Nálet 24 bombardérů Nakadžima B5N Kate a 36 Aiči D3A Val neprorazil obranu amerických letadlových lodí a 8. května při podobném náletu americké letouny v hustém dešti nenašly Zuikaku. Přestože Zuikaku zůstala nepoškozena, její vysoce trénované letecké posádky byly silně prořídlé a musela se vrátit do Japonska spolu s poškozenou sesterskou lodí k doplnění letecké skupiny. Proto se 5. divize letadlových lodí nezúčastnila bitvy u Midway a měsíc po ní byly obě lodě zařazeny do nové   1. divize. V následujícím měsíci se vydaly k Šalamounovým ostrovům, aby se postavily americkým silám na Guadalcanalu, ale nedostatek už byl takový, že ani jedna letadlová loď neměla na palubě plný počet letounů.

V bitvě u Východních Šalamounových ostrovů 24. srpna Zuikaku poškodila USS Enterprise, ale jen za cenu těžkých ztrát. Unikla masakru ve Filipínském moři v červnu 1944, ale jako součást obnovené 3. divize letadlových lodí se podílela na marném pokusu odlákat americké rychlé letadlové lodě od zálivu Leyte. Loď vyplula 20. října a o čtyři dna později vzlétly z paluby Zuikaku letouny k poslednímu náletu na nepřítele. Všechny byly sestřeleny a následujícího dne se Američané dočkali odplaty, když potopili všechny čtyři japonské letadlové lodě v bitvě u mysu Engano. Hlavním cílem byla Zuikaku, na níž útočilo pumami a torpédy asi 80 letounů ze všech stran. Hned na začátku byla zasažena torpédem a začala se silně naklánět. Druhá vlna více než 100 letounů jí zasáhla odhadem sedmi torpédy a čtyřmi pumami. Takové poškození by nevydržela žádná loď a tak se rychle převrátila a potopila.