Základní technické údaje: Zuihó

Výtlak: standardní 11 262 t, plný 14 200 t, rozměry: délka 204,8 m, šířka 18,2 m, ponor 6,6 m, pohon: parní turbíny o výkonu 52 000 shp ( 38 770 kW ), dva hřídele, rychlost: 28,2 uzlu, pancéřování: žádné, výzbroj: čtyři dvojhlavňová 127 mm univerzální děla a čtyři dvojhlavňová 25 mm protiletadlová děla, letadla: 30, posádka: 785 důstojníků a mužů

V zoufalé snaze překonat nedostatek letadlových lodí rozhodl štáb japonského námořnictva, aby některé velké pomocné lodě, jako třeba plovoucí základny ponorek, byly konstruovány s možností urychlené přestavby na letadlové lodě během války. Jednou takovou skupinou byly rychlé cisternové lodě tříd Curigizaki, objednané v rámci druhého dozbrojovacího programu z roku 1934. Měly proto zpevněné trupy. Později byl projekt přepracován na zásobovací lodě ponorek a první loď byla v této roli zařazena do výzbroje počátkem roku 1939. Sesterská loď Takasaki však nebyla dokončena a stála v loděnici bezmála čtyři roky. Práce na její přestavbě na letadlovou loď začaly v lednu 1940 pod novým jménem Zuihó.

Nehledě na náhradu nespolehlivých dieselů parními turbínami bylo zachováno co nejvíce z původního trupu. Loď dostala jediný hangár s maximální kapacitou 30 letounů a dva výtahy ve střední čáře. Měla dva katapulty, ale žádný ostrov. Kvůli zachování vysoké rychlosti a vytrvalosti bylo upuštěno od veškerého uvažovaného pancéřování. Přestavba trvala jeden rok a v lednu 1941 byla Zuihó zařazena ke Smíšenému loďstvu. Spolu se starou Hošó ( 3. divize letadlových lodí ) byla koncem podzimu téhož roku odeslána na Palauské ostrovy a zúčastnila se útoku na Filipíny. Pak se vrátila do Japonska k opravě, načež se na jaře zúčastnila dobytí Východní Indie.

Měla to štěstí, že u Midway byla součástí podpůrných sil a unikla zkáze většiny letadlových lodí. V bitvě u Santa Cruz byla součástí úderného svazu letadlových lodí admirála Naguma. V 07:40 25. října 1942 se z nízkých mraků vynořil střemhlavý bombardér z USS Enterprise a při překvapivém útoku zasáhl pumou střed letové paluby. Patnáctimetrový kráter na palubě znamenal pro Zuihó konec letového provozu a po vzletu svých letounů se vrátila na základnu. V únoru 1944 se Zuihó vrátila ke 3. divizi letadlových lodí a zúčastnila se bitvy ve Filipínském moři, kde její letouny zasáhly bitevní loď South Dakota. V bojích v zálivu Leyte patřila k obětovaným lodím, které se pokusily odlákat Američany. V bitvě u mysu Engano dostala dva přímé zásahy letové paluby a šest blízkých zásahů. Navzdory silnému požáru a nabírání vody pokračovala v plavbě ještě dalších šest hodin, zatímco byly likvidovány ostatní letadlové lodě. Nakonec přišla řada i na ni a tři vlny náletů ji dorazily.