Základní technické údaje: Třída Macu

Výtlak: standardní 1 260 t, plný 1 530 t, rozměry: délka 100,0 m, šířka 9,35 m, ponor 3,27 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu 14 168 kW ( 19 000 shp ), dva hřídele, rychlost: 27,5 uzlu, dosah: 8 350 km při rychlosti 16 uzlů, výzbroj: jedno zdvojené a jedno jednohlavňové 127 mm dělo, čtyři trojhlavňové a dvanáct jednohlavňových 25 mm protiletadlových děl, jeden čtyřhlavňový 610 mm torpédomet, posádka: 21 důstojníků a mužů

Japonské přesvědčení o krátké válce se nikde neprojevilo tak okatě, jako v chybějících plánech na rychlé rozšíření loďstva. Prakticky neexistovaly doprovodné lodě pro konvoje a předválečné torpédoborce, jejichž ztráty rostly nebezpečně rychle, byly nahrazovány loděmi stejných parametrů. To bylo sice chvályhodné, ale pro výrobu podobných lodí prostě chyběl čas i kapacity a tak se musela urychleně vyvinout jednodušší konstrukce. Takto vzniklé lodě třídy Macu vypadaly od pohledu velké díky dvěma vytáhlým a široce rozestoupeným komínům, ale co do rozměrů i výtlaku to byly ty nejmenší lodě od 1. světové války. Správné měřítko poskytovala děla, která se zdála nesmírně velká. Šlo o extrémně jednoduché ručně ovládané zbraně, jedno jednohlavňové dělo ráže 127 mm s ochranným štítem bylo na přídi a zdvojené dělo na nekryté lafetě na zádi.

Instalovaný výkon jen o málo přesahoval třetinu výkonu oceánských torpédoborců, ale stačil pro rychlost kolem 28 uzlů, více než dostačující pro doprovod konvojů. Lodě nesly úctyhodné dva tucty 25 mm protiletadlových děl, když většina z nich byla instalována jednotlivě ve střelištích podél okrajů trupu. Uprostřed lodi byl čtyřhlavňový 610 mm torpédomet. Plánovala se nová šestihlavňová instalace, ale nebyla hotova včas. U lodě této velikosti a rychlosti měla torpéda význam spíše pro obranu, ale přesto se ovládala z nástavby odolné proti střepinám a poskytující jisté pohodlí. To spolu s uzavřeným můstkem kontrastovalo s o poznání horšími podmínkami na britských lodích, kde se v té době příliš nehledělo na skutečnost, že v dobrých podmínkách i posádka podává lepší výkony.

V letech 1944 – 1945 bylo dokončeno jen sedmnáct z plánovaných dvaceti osmi jednotek třídy Macu a současně vznikla ještě dále zjednodušená verze jako třída Tačibana. Těch bylo rozestavěno dvacet tři, ale většinou nebyly dokončeny. Dalších devadesát jednotek nepřekročilo stádium plánování. Protože se tyto lodě stavěly až koncem války a sloužily ve druhém sledu, přežilo jich nezvykle mnoho a ztráty činily jen jedenáct jednotek.