Základní technické údaje: Třída Fubuki

Výtlak: standardní 1 090 t, rozměry: délka 118,35 m, šířka 10,36 m, ponor 3,2 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu 37 285 kW, dva hřídele, rychlost: 37 uzlů, dosah: 8 700 km při rychlosti 15 uzlů, výzbroj: tři zdvojená 127 mm děla, dva kulomety, tři trojhlavňové torpédomety ráže 610 mm s devíti zásobními torpédy a až osmnáct min, posádka: 197 důstojníků a mužů

V době stavby patřilo 20 torpédoborců třídy Fubuki, spuštěných na vodu v letech 1927 – 1931 k těm, které určovaly směr dalšího vývoje. Předcházelo jim 12 torpédoborců třídy Mucuki, což bylo další zdokonalení třídy Kamikadze se silným anglo – německým vlivem. Teprve poté se japonští konstruktéři vydali úplně vlastní cestou a vyvinuli natolik moderní torpédoborec, že představoval významnou hrozbu ještě po 15 letech, koncem 2. světové války. Kromě toho ovlivnil všechny následující třídy. Především byl podstatně větší, aby mohl mít vyšší těžiště. Nešikovný volný prostor na přídi ustoupil konvenčnější souvislé přední palubě, ale s vyšším volným bokem a nástavba můstku byla zesílena a zvýšena, aby lépe odolala náporům vody.

Předchozí třída přinesla 610 mm torpéda a třída Fubuki nesla tři trojité torpédomety a devět zásobních torpéd. Tento příklon k torpédometům byl zjevný od samého počátku. Přesto byly spojenecké síly ve 2. světové válce vždy znovu zaskočeny jejich odvážným a pohotovým použitím, pro Japonce tak typickým. Další novinkou bylo zvětšení ráže hlavních děl na 127 mm a jejich umístění do plně uzavřených dvoudělových věží, jedné vpředu a dvou vzadu, aby jejich společné těžiště bylo co nejníže. U jednotek spuštěných na vodu od roku 1929 byl náměr děl hlavní ráže zvýšený na 70°, což byl v té době nevídaný úhel. Vzniklo tak univerzální dělo, použitelné proti letadlům, což byl takřka prorocký krok.

Tyto nádherné lodě měly rovněž výkonné stroje, jejichž 37 285 kW ( 50 000 shp ) stačilo na 38 uzlů. Naneštěstí to vše bylo vykoupeno pevností trupu a jistou choulostivostí. Během 30. let se tyto nedostatky projevily, takže lodě byly podstatně zesíleny a dostaly dodatečnou zátěž. To zvýšilo výtlak o 400 tun a ubralo 4 uzly. Dalšího snížení těžiště bylo dosaženo sejmutím zadní horní věže ve prospěch nezbytného posílení protiletadlové obrany a také se nevozila zásobní torpéda. Lodě této třídy sloužily na všech válčištích a jen jediná z nich přežila válku.