Základní technické údaje: Třída Džunjó

Výtlak: standardní 24 500 t, plný 26 950 t, rozměry: délka 219,2 m, šířka 26,7, ponor 8,2 m, pohon: parní turbíny o výkonu 56 000 shp ( 41 760 kW ), dva hřídele, rychlost: 25 uzlů, pancéřování: žádné, výzbroj: dvanáct univerzálních děl ráže 127 mm, dvacet čtyři protiletadlových děl ráže 25 mm, letadla: 53, posádka: kolem 1 200 důstojníků a mužů

Džunjó i sesterská loď Hijó byly přestavěnými parníky společnosti Nippon Jüsen Kaiša, které byly od začátku konstruovány na podobný postup. Zatímco dřívější lodě prošly přestavbou v pozdější fázi, větší lodě třídy Džunjó byly upraveny ještě před spuštěním na vodu, k čemuž došlo u obou v červnu 1941, přes pět měsíců před vypuknutím války v Tichomoří a do poloviny roku 1942 byly dokončeny. Protože byly konstruovány jako osobní parníky, měly hodně vysoký volný bok a poskytovaly prostor pro dva hangáry, byť s omezenou světlostí. Měly také letové paluby úctyhodných rozměrů, totiž 210,2 m na 27,3 m a dva výtahy ve střední čáře. Vážným nedostatkem však byla jejich nízká rychlost a absence katapultů.

Obě lodě měly jako první japonské letadlové lodě komín v ostrově, ačkoliv podivného vzhledu a odkloněný pod ostrým úhlem. S výjimkou nedokončené italské lodi Aquilla šlo u této dvojice o největší letadlové lodě přestavěné z obchodních trupů.

Padesát tři letouny Džunjó mohly mít rozhodující vliv u Midway, ale loď se v tu dobu věnovala výpadu na Aleuty. U Santa Cruz v říjnu 1942 její letouny poškodily bitevní loď USS South Dakota a křižník a rovněž sehrály významnou roli při potopení letadlové lodě USS Hornet. Obě sesterské lodě působily společně jako Kakutova 2. divize letadlových lodí, ale v bitvě ve Filipínském moři, kde se Ozawa utkal s podstatně silnění americkou TF 58, se jejich cesty rozdělily. Džunjó byla těžce poškozena pumami a Hijó vylétla do povětří a potopila se. Zasáhla ji dvě torpéda a příčinnou její ztráty byl pravděpodobně výbuch nahromaděných výparů leteckého benzínu z poškozených nádrží. Čerstvě opravená Džunjó byla torpédována v prosinci 1944 a přestože se nepotopila, už se nevrátila do služby a přežila, aby jako jedna z mála japonských válečných lodí padla do rukou Američanům.