Základní technické údaje: Třída Taijó

Výtlak: standardní 17 850 t, rozměry: délka 180,1 m, šířka 22,5 m, ponor 8,0 m, pohon: parní turbíny o výkonu 25 200 shp ( 18 790 kW ), dva hřídele, výzbroj: osm 127 mm univerzálních děl a osm později dvacet dva 25 mm protiletadlových děl, letadla: 27, pancéřování: žádné, posádka: 800 důstojníků a mužů

Japonci potřebovali letadlové lodě i pro jiné účely. Prvním a stále naléhavějším byla ochrana námořního obchodu. Tato činnost byla před válkou silně zanedbávána pro nedostatek špatných zkušeností a přesvědčení, že nadcházející válka bude velmi krátká. Druhým byl výcvik množství leteckých posádek pro palubní provoz, pro který nebylo možné vyčlenit prvosledové jednotky. Třetím pak byla přeprava letounů, jejíž význam narůstal s rozlohou nově dobytých území, jejichž letiště byla tisíce kilometrů od mateřských ostrovů.

Podobně jako západní loďstva také Japonci přestavovali prvotřídní obchodní lodě na pomocné letadlové lodě, především třídy NYK, které byly pro tento účel předem připraveny se státním příspěvkem. První takovou lodí byla Taijó, přestavěná z lodi Kasuga Maru jako první zástupce třídy Taijó v roce 1941, těsně před vypuknutím války v Tichomoří. Po několika měsících zkoušek byly podobné lodě Javata Maru a Nitta Maru přestavěny na Unjó a Čújó. Přestože byly větší než západní doprovodné lodě, neměla žádná z nich záchytné zařízení ani katapulty, což spolu s jejich nízkou rychlostí ztěžovalo vzlety i přistávání letadel. Všechny strávily svou kariéru plněním pomocných úkolů a byly ztraceny po zásazích ponorkovými torpédy v rozpětí 10 měsíců od prosince 1943 do září 1944. Pravděpodobně z důvodů dostupnosti byla první loď této třídy Taijó vyzbrojena 120 mm děly, získanými asi ze starších torpédoborců.