Základní technické údaje: Třída Soldato ( první série )

Výtlak: standardní 1 830 t, plný 2 460 t, rozměry: délka 106,75 m, šířka 10,15 m, ponor 3,6 m, pohon: dvě sady parních turbín o výkonu 35 794 kW ( 48 000 shp ), dva hřídele, rychlost: 39 uzlů, výzbroj: čtyři nebo pět 120 mm děl a jedno 37 mm protiletadlové dělo, dva trojhlavňové 533 mm torpédomety a až 48 min, posádka: 219 důstojníků a mužů

Početná třída Soldato byla vyvrcholením řady zahájené čtyřčlennou třídou Dardo z let 1930 – 1932. Ty velmi účelně využívaly plochy paluby soustředěním všech kouřovodů do jediného mohutného komína. Nesly čtyři 120 mm děla, ale na rozdíl od britských zvyklostí ve dvou dvoudělových věžích, jedné na přední palubě a druhé ve stejné výši na hodně vzadu umístěné nástavbě. Tím se ušetřila plocha paluby při zachování nízkého těžiště. Italské lodě byly poněkud menší než jejich britské protějšky, ale měly výkonnější stroje a ustupovaly jen v torpédové výzbroji, když Italové této zbrani nikdy nepřikládali větší význam. Jejich charakteristický profil se stal symbolem italského loďstva a opakoval se u čtyř souběžně stavěných lodí velmi podobné třídy Folgore. Zvláštností byl samostatný dálkoměr pro každou dvojici děl, umožňující účinně napadnout dva cíle současně.

S cílem zlepšit plavební vlastnosti na otevřeném moři a účinnost v boji byly čtyři lodě třídy Maestrale prodlouženy o téměř 10 m a byly úměrně širší. Po všech ostatních stránkách byly spolu se čtyřmi loděmi třídy Oriani s poněkud výkonnějšími stroji v podstatně shodné. S nadcházející válkou v Evropě se italské loďstvo rozšiřovalo a zakázka na další dvanáctikusové opakování třídy Oriani byla rozdělena mezi čtyři loděnice. Všechny byly spuštěny na vodu v letech 1937 – 1938, jako první skupina Soldati.

Byly to Alpino, Artigliere, Ascari, Aviere, Bersagliere, Camicia, Nera, Carabiniere, Corazziere, Fuciliere, Geniere, Granatiere a Lanciere. Čtyři z nich jako první dostaly páté 120 mm dělo, umístěné jednotlivě mezi oběma torpédomety. Toto uspořádání zůstalo s jedinou výjimkou zachováno i u další sedmikusové série, z níž bylo dokončeno jen pět lodí. Lanciere z první skupiny a Scirocco ze třídy Maestrale se potopily v bouři, v níž byla svedena druhá bitva v Syrtě. Nebyly poškozeny v boji a jejich ztráta byla důsledkem celkového poddimenzování italských konstrukcí. Čtyři lodě z první a tři ze druhé skupiny válku přežily. Tři z nich pak byly předány Francii a dvě Sovětskému svazu.