Základní technické údaje: Třída Isles

Výtlak: standardní 545 t, rozměry: délka 44,2 m, šířka 8,4 m, ponor 3,2 m, pohon: jeden trojčinný parní stroj o výkonu 634 kW ( 850 HP ), jeden hřídel, rychlost: 12 uzlů, výzbroj: jedno dvanáctiliberní dělo, tři protiletadlová děla ráže 20 mm a hlubinné pumy, posádka: 40 důstojníků a mužů

Rozsáhlá britská rybářská flotila poskytla v roce 1939 Royal Navy pohotový zdroj lodí a vycvičených posádek, nejen pro účely pomocné hlídky, lovení min a obranu přístavů, které se přímo nabízely, ale v případě velkých dálkových trawlerů také pro doprovod konvojů v době tíživého nedostatku kapacit. Rychlost těchto plavidel byla omezená, ale jejich vytrvalost a odolnost byla postačující a na začátku války se běžně používaly na trase arktických konvojů.

Na základě zkušeností z let 1914 – 1918 předvídala Admiralita tyto potřeby a připravila plány na stavbu trawlerů v loděnicích, které s nimi měly zkušenosti a často byly příliš malé pro stavbu řádných doprovodných lodí. Sedmadvacet lodí tříd Hill, Military a Fish stavěla jediná loděnice a všechny měly velmi pěkné tvary oceánských trawlerů. Půltucet lodí třídy Lake z loděnice Smiths Dock byly ještě téměř čistokrevné velrybářské lodě. Většina však vycházela z konstrukce prototypu HMS Basset, dokončeného v loděnici Robbs v roce 1936. Tato loď měla sice trup trawleru, ale navíc zvýšenou příď, nástavbu a můstek s komínem, umístěný uprostřed lodi, ponechávající vpředu krátkou mezinástavbovou palubu, dlouhou střední nástavbu a volnou zadní palubu. S drobnými úpravami, především ve výšce nástavby můstku, byl tento typ zaveden do hromadné výroby, nejprve jako třídy Tree, Shakespeare a Dance potom jako nejznámější třída Isles. Celkem zahrnovaly tyto čtyři skupiny 218 trawlerů. Třída Isles čítala 168 jednotek, postavených v letech 1940 – 1945 ( 130 ve Spojeném království, 22 v Indii a 16 v Kanadě ).

Ačkoliv jich bylo mnoho vybaveno k protiponorkovému boji, jejich sonary obecně nebyly příliš účinné a jen některé měly radar. Při rychlosti pouhých 11 či 12 uzlů mohly s výhodou svrhávat hlubinné pumy na cíle v malé hloubce, ale pronásledování ponorky na hladině bylo naprosto vyloučeno. Ponorka dosahovala na hladině výrazně vyšší rychlosti a její dělostřelecká výzbroj převyšovala dvanáctiliberní dělo průměrného trawleru. Jejich snahou bylo donutit ponorku k ponoření, kde by ztratila dotyk s konvojem. Mnoho těchto robustních lodí bylo po válce rozprodáno ke komerčním účelům, aby nahradily těžké ztráty rybářských lodí, přestože bez úprav nebyly pro rybolov použitelné. Ve válce bylo ztraceno dvanáct lodí třídy Isles.