Základní technické údaje: HMS Hermes

Výtlak: standardní 10 850 t, plný 12 950 t, rozměry: délka 182,3 m, šířka 21,4 m, ponor 6,9 m, pohon: parní turbíny o výkonu 40 000 shp ( 29 828 kW ), rychlost: 25 uzlů, pancéřování: pás 51 – 76 mm, hangárová paluba 25 mm, štíty 25 mm, výzbroj: šest 140 mm a tři 102 mm protiletadlová děla, letadla: kolem 20, posádka: 660 důstojníků a mužů (  bez leteckého personálu )

Koncepce lodi Argus se zřejmě zdála být rozumnou, protože počátkem roku 1918 byl ještě před jejím dokončením položen kýl pro HMS Hermes. Ta byla sice konstruována pro daný úkol, ale zjevně postrádala výhodu bojových zkušeností. Konstruktéři neměli z čeho vycházet a tak ji udělali příliš malou. Stejný omyl zopakovali Japonci u své průkopnické lodi Hošo, jejíž kýl byl položen o rok později. Po skončení 1. světové války pokračovala stavba volnějším tempem, takže loď byla spuštěna na vodu v září 1919 a dokončení se protáhlo až do roku 1923. Proto byla zařazena do výzbroje až po mnohem větší přestavěné HMS Eagle, která mezitím prokázala správnost koncepce ostrovní nástavby.

Podobně jako Eagle měl i Hermes na pohled neúměrně velký ostrov s mohutným trojnožkovým stěžněm ve stylu bitevních lodí s bojovým marsem, nesoucím dálkoměry pro neobvyklou výzbroj šesti 140 mm děl. Od prvních letadlových lodí se očekávala schopnost odrazit útok lehkých hladinových plavidel a možnosti palubních letounů ještě nebyly plně doceněny. Byl zde také lehký pancéřový pás. Pokrokem proti lodi Argus bylo zdvojnásobení výkonu strojů, umožňující zvýšit rychlost o více než čtyři uzly.

Charakteristickým znakem na zádi letové paluby byl nízký hrb, určený ke zpomalení přistávajících letadel. Také ten Japonci okopírovali, ale nijak se neosvědčil a později se nepoužíval. Přestože byl Hermes v době 2. světové války zastaralý, odvedl neocenitelnou práci v méně ohrožených oblastech. Tak se účastnil pronásledování korzárů na Atlantiku, plnil pozorovací a průzkumné úkoly při působení proti vichistickým Francouzům v západní Africe a Italům na Rudém moři, poskytoval podporu při potlačení iráckého povstání v roce 1941 a doprovázel konvoje v Indickém oceánu. V dubnu 1942 byl potopen u Cejlonu při výpadu japonských letadlových lodí, ale předtím prokázal přínos i malé letadlové lodi v oblastech, kde neexistovala jiná možnost letecké podpory.