Základní technické údaje: Martin PBM – 3D

Typ: sedmi/devítimístný námořní průzkumný létající člun, pohonná jednotka: dva 14válcové hvězdicové vzduchem chlazené motory Wright R – 2600 – 22 Cyclone o výkonu 1 417 kW ( 1 900 koní ), výkony: max.  rychlost 340 km/h ve výšce 4 875 m, výstup do výšky 3 050 m/22 min a 12 vteřin, dostup 6 035 m, dolet 3 605 km, hmotnost: prázdná 15 048 kg, plná 26 309 kg, rozměry: rozpětí 35,97 m, délka 24,33 m, výška 3,38 m, výzbroj: dvojité 12,7 mm kulomety v přední, hřbetní a zadní střelecké věži, po jednom 12,7 mm kulometu v bočních střelištích, 3 629 kg pum

Poháněn úspěchem, jehož dosáhl letoun PBY Catalina firmy Consolidated, rozhodl se roku 1937 i další velký dodavatel letectva Námořních sil Spojených států vytvořit dvoumotorový hornoplošník. Vznikl tak typ Mariner Model 162. Létající člun se vyznačoval vysokým trupem a dvojitými ocasními plochami, prototyp XPBM – 1, jenž poprvé vzlétl 18. února 1939, poháněly hvězdicové motory Wright Cyclone R – 2600 – 6 o výkonu 1 194 kW ( 1 600 koní ) umístěné v ohybech racčích nosných ploch, takže vrtule se nacházely v dostatečné výšce od spršky vody, zvedající se při startu a přistání.

Již od konce roku 1937 měl výrobce objednávku od letectva Námořních sil Spojených států, na 20 sériových PBM – 1, jež v průběhu roku 1941 převzala hlídková peruť VP – 74. Další objednávku 379 strojů PBM – 3 Mariner, dostal výrobce v roce 1940. U této verze stejně jako u všech následujících se objevily zatažitelné vyvažovací plováky, jež po zatažení vytvářely koncové oblouky nosných ploch. Další změnou se staly protažené motorové gondoly s prostorem pro 907 kg nákladu. V rámci tohoto modelu vzniklo 50 neozbrojených transportních PBM – 3R s kabinou pro 20 cestujících, 274 PBM – 3C se standardizovanou americko/britskou výbavou a 201 PBM – 3D a motory R – 2600 – 22, zlepšenou výzbrojí a silnějším pancéřováním. Mnohé stroje PBM – 3C a PBM – 3D dostaly do rozměrné proudnicové nástavby nad kabinou protilodní vyhledávací radar ASV a po získání zkušeností s touto výbavou roku 1944 vzniklo i 156 zcela nových protiponorkových létajících člunů PBM – 3S, operujících na velmi velkou vzdálenost.

Poslední vyráběnou verzí 2. světové války se stal model PBM – 5. Vzniklo 631 letounů a letectvo Námořních sil Spojených států je začalo přebírat od srpna 1944. Stroje této modifikace nesly výzbroj osmi 12,7 mm kulometů a vyhledávací radar AN/APS – 15. Pět strojů PBM – 3B převzalo na základě Smlouvy o půjčce a pronájmu britské Královské letectvo, jež je po krátkou dobu na konci roku 1943 zkoušelo v Obanu u 524. perutě Velitelství pobřežního letectva pod označením Mariner GR.Mk.I. Peruť vznikla jenom proto, aby tyto stroje otestovala v bojových podmínkách, nakonec je ale nepřevzala. Mnohé létající čluny PBM sloužily v Pacifiku a od roku 1943 se poměrně intenzivně používaly při vyhledávání a sledování zbytků postupně slábnoucího japonského loďstva, s tím, jak se námořní průzkum stával stále více doménou letounů z pozemních základen, přecházely ale i tyto létající čluny k námořní letecké záchranné službě.