Základní technické údaje: Junkers Ju 288A

Typ: třímístný střední bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva řadové pístové motory Junker Jumo 222A/B o výkonu 2 000 koní, výkony: max. rychlost 645 km/h ve výšce 6 000 m, dostup 10 300 m, dolet 3 850 km, hmotnost: plná 17 300 kg, rozměry: délka 16,6 m, rozpětí 22 m, výzbroj: dva 13 mm kulomety v dálkově ovládaném zadním střelišti, další zbraně, maximálně 3 000 kg pum

V roce 1939 byl zahájen tzv. vývojový program Bombardér B, který měl německé Luftwaffe zajistit úspěšného nástupce středních bombardérů Ju 88 a Heinkel He 111 ( ačkoli Ju 88 měl do té doby jen velmi málo příležitostí ukázat, co v něm je ). Tento program měl rovněž přinést moderní a velmi schopný taktický letoun, jenž by doplnil těžký bombardér Heinkel He 177. Do programu Bombardér B se zapojilo několik výrobců. Jedním z nich byla firma Junkers se svým Ju 288, což byl moderní, výškový stroj, odvozený od Junkersu Ju 88. Nakonec však z pěti designů nedosáhl provozního statutu. Existovalo proto několik technických vysvětlení včetně vývojových problémů, které znemožňovaly výrobu motorů určených pro letadla vzešlá z tohoto programu.

Junkers nicméně paralelně pracoval na svém vlastním ambiciózním projektu následníka Ju 88, kterým se nakonec stal Ju 188. První prototyp/vývojový letoun Junkersu Ju 288 vzlétl 29. listopadu 1940 a plánovala se dlouhá série prototypů, jež měla odrážet celou řadu výrobních uspořádání a rolí, se kterými se počítalo. Bombardér měl být přetlakován kvůli létání ve větších výškách, ale práci firmy Junkers pronásledovaly problémy a od celého projektu bylo v polovině roku 1943 upuštěno. Vyrobeno bylo 22 prototypů. Ačkoli Ju 288 neuspěl, další práce firmy Junkers na Ju 188 jako na výškovém letadle přinesla Ju 388. V rámci tzv. programu Hubertus se vývoj tohoto výškového letadla posouval kupředu ve třech hlavních verzích.

Těžký stíhací Ju 388J, který měl bránit Německo proti náletům amerických bombardérů Boeing B – 29 Superfortress, ty se naštěstí pro Německo nikdy neuskutečnily, bombardér Ju 388K a průzkumný letoun Ju 388L. Ačkoliv Ju 388 v podstatě připomínal Ju 88, byl to moderní letoun se dvěma důležitými znaky. Přetlakovanou kabinou pro létání ve velkých výškách a přeplňovanými motory kvůli dobré výkonnosti i ve velkých nadmořských výškách. Byl to jediný německý letoun 2. světové vílky, který s takovým turbopřeplňovaným motorem bojově létal. Ju 388L byl z těchto verzí nejmodernější, ale projekt byl koncem roku 1944 ukončen na základě rozhodnutí soustředit se na vývoj proudových a jednomotorových stíhacích letounů. Celkem bylo vyrobeno přibližně 47 Ju 388L a menší množství prototypů a možná i předvýrobních exemplářů. Další vývoj mohl přinést vynikající čtyřmotorový strategický bombardér Junkers Ju 488, ale i tento projekt byl zastaven.