Základní technické údaje: Saab 18 B

Typ: třímístný střední bombardér/průzkumný letoun, pohonná jednotka: dva pístové motory Daimler – Benz DB 605 o výkonu 1 100 kW každý, výkony: max. rychlost 575 km/h, dostup 9 800 m, dolet 2 600 km, hmotnost: prázdná 6 100 kg, plná 8 800 kg, rozměry: délka 13,23 m, rozpětí 17 m, výška 4,35 m, výzbroj: jeden kulomet ráže 7,92 mm v kořeni křídla, dva kulomety ráže 13,2 mm, možnost nést pod křídly 8 raket vzduch – země, v pumovnici až 1 500 kg

Saab 18 byl výsledkem výběrové soutěže na stavbu nového středního bombardéru/průzkumného letounu pro švédské letectvo z roku 1938. Ve výzbroji švédských bombardovacích jednotek měl nahradit německý Junkers Ju 86. Výběrové řízení se však pro letoun zprvu nevyvíjelo dobře, když byl preferován typ GV 8 společnosti GV (AB Götaverken ). Ten byl však nakonec odmítnut, zejména kvůli vysoké ceně a vše podtrhl i odchod jejího hlavního designéra. Firma Saab se tak vrátila se svým typem 18 do hry, když se ještě předtím spojila s konkurenční společností Asja. Saab 18 byl poté vybrán k následnému vývoji.

Začátek 2. světové války však přerušil vývoj letounu ve prospěch další konstrukce firmy Saab, a sice typu Saab 17. První let tak "Osmnáctka" absolvovala až v červnu 1942. Prototyp byl poháněn pohonnými jednotkami Pratt a Whitney R – 1830. Tříčlenná posádka seděla v proskleném kokpitu, kde byly umístěny dva kulomety ráže 13,2 mm, ovládané navigátorem a bombometčíkem. Další kulomet téže ráže, byl ovládán pilotem. Letoun měl poměrně úzký trup s dvojitými ocasními řídícími plochami.  Během zkušebních letů se ukázalo, že stroj je podmotorovaný.

Saab B 18A byl zařazen do služby v červnu 1944. Stal se standardním středním bombardérem švédského letectva.  O měsíc později vzlétla verze B 18B se silnějšími motory Daimler – Benz DB 605. Tato varianta byla navržena jako střemhlavý bombardér a později dále rozpracována do podoby torpédonosného bombardéru T 18 B. Neustálé problémy s konstrukcí účinného torpéda však vedly konstruktéry k přepracování stroje do podoby těžkého bitevního letounu, když byl vyzbrojen kanon ráže 57 mm v přídi. Již v roce 1940 se objevily hlasy, že vzhledem k nasazení raket, není důležitý post bombometčíka a tak byl počet mužů posádky snížen na dva. Konstruktéři rovněž předpokládali v blízké budoucnosti velké zlepšení stíhacích letounů možných protivníků, hlavně co se týče maximální rychlosti a tak byly letouny vybavovány vystřelovacími sedačkami.

Celkem bylo vyrobeno 245 letounů všech verzí, poslední T 18 byl dodán švédskému letectvu v roce 1948. Stroje Saab 18 byly z výzbroje staženy na konci roku 1950 ( byly nahrazovány letounem Saab 32 Lansen ), i – když poslední stroje verze T 18 B a B 18 B sloužily až do roku 1958.