Základní technické údaje: Stinson L – 5

Typ: dvoumístný lehký spojovací letoun, pohonná jednotka: 4válcový plochý pístový motor Lyncolning O – 435 – 1 o výkonu 138 kW ( 185 koní ), výkony: max. rychlost 209 km/h, dostup 4 815 m, dolet 676 km, hmotnost: prázdná 703 kg, plná 916 kg, rozměry: rozpětí 10,36 m, délka 7,34 m, výška 2,41 m, výzbroj: žádná

Typ Stinson 105 Voyager vznikl v rámci divize firmy Vultee jako přitažlivý třímístný civilní lehký letoun. Roku 1941 převzala Armáda Spojených států amerických šest letadel ke zkouškám pro možné využití v roli lehkých spojovacích strojů. Úspěšné zkoušky vedly ještě roku 1941 k objednávce 275 sériových letadel s plochým 4válcovým motorem Lycoming O – 435 – 1. Následující objednávka již zahrnovala 1 456 strojů pod označením L – 5. V konstrukci letounů L – 5 došlo vzhledem k nedostatku hliníku, jehož zásoby byly plně podřízeny potřebám výroby bojových letadel, oproti původnímu Voyageru k řadě změn. Na místo původní smíšené konstrukce křídel a ocasních ploch Voyageru se musel L – 5 spolehnout na variantu jednodušší, zachována ovšem zůstala konstrukce trupu, tvořená svařovanými ocelovými trubkami.

V rámci dalších změn došlo k nahrazení původní kabiny dvoumístným uzavřeným prostorem se sedadly v tandemu, snížení výšky zadní části trupu zdokonalilo výhled směrem dozadu, v podlaze se objevily průhledné panely. Původní křídlo mělo náběžnou hranu se sloty a odtokovou hranu se štěrbinovými klapkami, což zůstalo zachováno i ve vojenské verzi. Hlavní nohy nezatahovatelného podvozku se záďovým kolečkem prošly modifikací, takže délka jejich olejových tlumičů nárazů se téměř zdvojnásobila. U verze L – 5C, jíž vzniklo 200 kusů, šlo do trupu vestavět průzkumnou kameru K – 20. Kromě strojů pro armádu přímo vyráběných, se roku 1941 dočkalo povolávacího rozkazu i osm původních civilních, jimiž vojáci přidělili název AT – 19A ( později L – 9A ), v pozdějším období armáda převzala dalších 12 strojů pod názvem AT – 19B ( L – 9B ).

Letouny L – 5 se dočkaly v letech 2. světové války velmi rozsáhlého nasazení, především pak na tichomořském bojišti, mnoho strojů si pak úspěšně zaválčilo i za korejské války. Sto strojů získalo na základě Smlouvy o půjčce a pronájmu i britské Královské letectvo, jež je pod názvem Sentinel nasadilo jako spojovací a sanitní především v Barmě. 306 letounů L – 5 různých verzí převzaly rovněž letecké složky Sboru námořní pěchoty Spojených států amerických, u nichž ale všechny dostaly shodné označení OY – 1, přičemž písmeno Y označovalo společnost Consolidated, která se s firmou Vultee počátkem roku 1943 spojila. Letecké síly Sboru námořní pěchoty Spojených států používaly své Sentinely týmž způsobem jako Královské letectvo či Americké armádní letectvo, když je nasazovaly na podporu pozemních operací v Tichomoří.