Základní technické údaje: Republic P – 47D

Typ: jednomístný dálkový stíhací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Pratt a Whitney R – 2 800 – 59 o výkonu 1 716 kW ( 2 300 koní ), výkony: max. rychlost 689 km/h ve výšce 9 145 m, výstup do výšky 6 095 m/ 9 min, dostup 12 800 m, dolet 2 028 km, hmotnost: prázdná 4 536 kg, plná 8 800 kg, rozměry: rozpětí 12,43 m, délka 11,01 m, výška 4,32 m, výzbroj: osm 12,7 mm kulometů v křídlech, na závěsech dvě 454 kg pumy nebo rakety

Dalším vývojem hvězdicovým motorem poháněného letounu P – 43 majora Alexandra P. de Severskyho vznikl slavný P – 47 Thunderbolt. Na konci této jedné ze tří nejvýznamnějších stíhaček Spojených států amerických z let 2. světové války se podepsal především konstrukční tým vedený Alexandrem Kartvelim. Prototyp XP – 47B poprvé vzlétl 6. května 1941, jeho srdcem se stal motor Pratt a Whitney R – 2800 o výkonu 1 492 kW ( 2 000 koní ) s výfukovými plyny poháněným turbokompresorem v zadní části trupu a s osmi 12,7 mm kulomety v křídlech.

Celkem vzniklo 171 mírně pozměněných sériových P – 47B s maximální rychlostí 691 km/h. K americkým jednotkám v Británii se letouny dostaly v lednu 1943, ve výzbroji je měla 56. a 78. stíhací skupina. Bojově se začaly stroje otrkávat již 8. dubna téhož roku, když provedly doprovod bombardérům B – 17. Rané verze P – 47 se vyznačovaly horší stoupavostí, populárními se však staly pro svou schopnost přečkat i těžké bojové poškození. Prodlouženým trupem a závěsem pro přídavnou nádrž pod ním se vyznačoval model P – 47C. Nejdůležitější modifikací, dokončeno bylo 12 600 letounů, se stala verze P – 47D s vodní injektáží pro zvýšení výkonu motoru a u následujících subverzí se sníženým trupem za kabinou a s kapkovitým krytem pilotního prostoru.

Letouny P – 47D sloužily ve Velké Británii, ve Středomoří i na Dálném východě. V Barmě používalo hned 16 perutí britského Královského letectva stíhačky P – 47B a P – 47D. Celkem Britové převzali 826 strojů. Jako reakce na požadavek po rychlostní verzi vznikl P – 47M s vylepšeným turbokompresorem, který dosahoval ve výšce 9 755 m maximální rychlosti 762 km/h. V Evropě se stroje této verze objevily na konci roku 1944. Letouny modelu P – 47N s rovně seříznutými křídly a zvětšenou kapacitou pohonných hmot vznikly na míru potřebám tichomořského bojiště. Z továren vyjelo 1 816 stíhaček této verze a jejich bojovým úkolem se stal doprovod bombardérů B – 29 při náletech na Japonsko v roce 1945. Celkem vzniklo 15 675 letounů P – 47 všech verzí.