Základní technické údaje: Douglas TD – 1 Devastator

Typ: třímístný torpédonosný palubní bombardér, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Pratt a Whitney R – 1830 – 64 Twin Wasp o výkonu 850 k, výkony: max. rychlost 331,5 km/h ve výšce 2 438 m, dolet přibližně 700 km, dostup 6 004 m, hmotnost: plná 4 624 kg, rozměry: délka 10,67 m, rozpětí 15,24 m, výška 4,49 m, výzbroj: jeden pevný kulomet ráže 7,62 mm na pravé straně přídě + další kulomet stejné ráže v zadním kokpitu, jedno 454 kg torpédo nebo bomba/hlubinná nálož pod trupem ( max. 454 kg )

Douglas TBD Devastator byl prvním jednoplošníkem se samonosným křídlem určeným pro námořnictvo Spojených států, když v soutěži o výrobní prototyp torpédovacího bombardéru operujícího z letadlových lodí z 30. června 1935 porazil dvojplošník Great Lakes XTBG – 1. V době svého vzniku byl jeho design velmi odlišný od konfigurace předchozí generace letadel, protože měl nízko umístěné křídlo s tlustým profilem, tříčlennou posádku a výkonností převyšoval všechna soudobá letadla. Prototyp XTBD – 1 vykonal svůj první let 15. dubna 1935 a poté následovala výroba 129 kusů TBD – 1, v té době to byl nejmodernější bojový letoun operující z letadlových lodí. Všechny tyto stroje vyrobila firma Douglas v Santa Monice v Californii a od prototypu se lišily skládacími křídly, delším překrytem kabiny a několika dalšími drobnostmi.

Jedinou další variantou byl jediný exemplář testovaný na plovácích pod označením TBD – 1A, ale americké námořnictvo učinilo rozhodnutí nevyrábět tuto plovákovou verzi Devastatoru. Letoun byl do provozu uveden u 3. torpédovací perutě ( VT – 3 ), která byla v roce 1937 přidělena na letadlovou loď USS Saratoga. Devastator u této jednotky nahradil dříve používané dvojplošníky. V době japonského útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941 to byl jediný americký torpédovací bombardér ve službách amerického námořnictva. Proto byl velice brzy nasazen do akce, podílel se na řadě bojových operací a podle dochovaných údajů napomohl v květnu 1942 během bitvy v Korálovém moři potopit lehkou japonskou letadlovou loď.

Přesto bojové zkušenosti ukázaly, že šlo jednoznačně o zastaralý typ, jemuž chyběl dostatečný dolet, výkonnost a schopnost přenášet větší množství výbušnin a nebyl ani dostatečně vyzbrojen. Labutí písní typu Devastator byla počátkem června 1942 bitva o Midway. Torpédovací perutě z USS Yorktown ( VT – 3 ), USS Enterprise ( VT – 6 ) a USS Hornet ( VT – 8 ) vyslaly 41 letounů TBD – 1 proti japonské flotile. Sestřeleno bylo 35 z nich a téměř všem zbylým došlo palivo dříve, než se stačily vrátit na svá mateřská plavidla. Pouze 3 letadla, všechna patřící do stavu jednotky VT – 6, se dokázala vrátit zpět, z čehož bylo jedno natolik poškozeno, že bylo později svrženo přes palubu. Japonské lodě nezaznamenaly žádný zásah amerického torpéda. Při této akci tak bylo zničeno více než 30 % všech vyrobených letounů typu Devastator  a vzhledem k předchozím zkušenostem s těmito stroji bylo rozhodnuto stáhnout tento typ z bojových operací. Devastator byl ve službě nahrazen letounem Grumman TBF Avenger, který se v následujících letech ukázal být mnohem schopnějším a úspěšnějším.