Základní technické údaje: Douglas C – 54A

Typ: čtyřmístný dálkový dopravní letoun, pohonná jednotka: čtyři motory Pratt a Whitney R – 2000 – 7 o výkonu 1 290 k ( 962 kW ), výkony: max. rychlost 440 km/h, cestovní rychlost 333 km/h, dolet 6 275 km, dostup 6 860 m, hmotnost: prázdná 17 237 kg, plná 28 123 kg, rozměry: délka 28,60 m, rozpětí 35,81 m, výška 8,39 m, kapacita: až 6 členů posádky a 50 pasažérů, respektive 6 441 kg nákladu, výzbroj: žádná

C – 54 byl vojenskou variantou DC – 4A, určeného pro transkontinentální dopravu a do výzbroje Air Transport Command USAAF ( Velitelství transportního letectva ), přišel na konci roku 1942 jako dálkový dopravní letoun, schopný překonat Atlantik, Pacifik i Indický oceán. Tento stroj sice nebyl vybaven přetlakovou kabinou, ale pojížděl na příďovém podvozku a jeho letové vlastnosti byly kladně ovlivněny velkými vztlakovými klapkami.

Prvních dvacet čtyři letounů C – 54 představovalo naverbované DC – 54A a tyto v podstatě civilní letouny následovalo dalších 207 víceúčelových ( doprava osob/nákladu ) C – 54A se zesílenou podlahou a se zvětšenými trupovými vraty. Varianta C – 54B, které bylo postaveno 220 kusů, dosahovala hmotnosti 33 113 kg, následoval jeden C – 54C, jenž byl určen pro dopravu zvlášť významné osobnosti.

Dále bylo postaveno 350 letounů verze C – 55D, vycházejících z C – 54E a 76 kusů C – 54G s hustěji umístěnými sedadly a s motory R – 2000 – 9. Americké námořnictvo získalo 211 exemplářů R5D – 1/4, letounů podobných C – 54A/D/G. Britské RAF bylo dodáno 23 Skymasterů Mk.I, podobných C – 54D. Skymaster byl spolehlivým letounem, který 2. světovou válku přečkal téměř beze ztrát. Letouny C – 54 létaly například i při blokádě Berlína v letech 1948 – 1949 a během korejské války v letech 1950 – 1953. Poslední civilní stroje byly vyřazeny v roce 1975. Celkem se vyrobilo 1 170 kusů všech vojenských verzí. Po válce se začala vyrábět jeho civilní varianta, která poté létala v mnoha státech po celém světě.