Základní technické údaje: Douglas B – 23 Dragon

Typ: čtyř či pětimístný střední bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva motory Wright R – 2600 – 3 o výkonu 1 600 k ( 1 193 kW ), výkony: max. rychlost 454 km/h, dolet 2 340 km, dostup 9 630 m, stoupavost 7,6 m/s, hmotnost: prázdná 8 667 kg, plná 13 835 kg, rozměry: délka17,78 m, rozpětí 28,04 m, výška 5,6 m, výzbroj: jeden kulomet ráže 12,7 mm a tři kulomety ráže 7,62 mm, až 1 996 kg pum

B – 23 byl v podstatě modernizovanou variantou letounu B – 18, vyvíjenou prostřednictvím plánovaného typu B – 22 s aerodynamicky lépe tvarovaným trupem, s podstatně větší SOP a se silnějšími motory zavěšenými na křídle, převzatém z dopravního DC – 3. Poprvé v historii amerických bombardérů byl tento letoun vybaven zadním střelištěm s kulometem ráže 12,7 mm, jenž doplňoval kulomety menší ráže, umístěné v přídi, v horní a spodní střelecké pozici.

Tento letoun byl navzdory zvyklostem objednán přímo z rýsovacího prkna koncem roku 1938 a kontrakt na stavbu verze B – 18A byl pozměněn tak, že posledních dvaatřicet exemplářů bylo dodáno jako B – 23. První z nich vzlétl v červenci 1939 a typ krátce posloužil v Tichomoří jako hlídkový bombardér. Již v roce 1942 byl však převeden k výcvikovým účelům. Dvanáct strojů bylo v témže roce přestavěno na dopravní UC – 67, které mohly vlekat kluzáky.

Letoun sloužil rovněž jako testovací stroj pro zkoušky nových motorů a systémů. Po 2. světové válce bylo několik strojů používáno jako dopravní letouny různých významných osobností, přičemž na nich proběhly různé úpravy. To je také jeden z důvodů, proč se jih do dnešní doby zachovalo poměrně velké množství. Celkem bylo vyrobeno pouhých 38 letounů všech verzí.