Základní technické údaje: Consolidated PBY – 5A

Typ: sedmi/devítimístný námořní průzkumný obojživelný létající člun, pohonná jednotka: dva 14válcové hvězdicové vzduchem chlazené motory Pratt a Whitney R – 1830 – 92 Twin Wasp o výkonu 895 kW ( 1 200 koní ), výkony: max. rychlost 288 km/h ve výšce 2 135 m, výstup do výšky 3 050 m/ 19 min 18 vteřin, dostup 4 480 m, dolet 4 095 km, hmotnost: prázdná 9 485 kg, plná 16 067 kg, rozměry: rozpětí 31,7 m, délka 19,45 m, výška 6,15 m, výzbroj: dva 12,7 mm kulomety v přední střelecké věži, po jednom 12,7 mm kulometu v bočních střelištích pod vypouklými kryty a 7,62 mm kulomet v tunelu na spodní části trupu, 1 814 kg pum, min či hlubinných náloží, nebo dvě torpéda

Letoun Consolidated PBY konstruktéra Isaaca Laddona, objednaný letectvem Námořních sil Spojených států již v říjnu 1933, ve všech aspektech překonával všechny ostatní létající čluny s parasolovým křídlem. Prototyp poháněný dvojicí hvězdicových motorů Pratt a Whitney R – 1830 – 58 poprvé vzlétl 28. března 1935. Typickým rysem se staly vyvažovací plováky, jež po zatažení vytvořily koncové oblouky nosné plochy. Prakticky okamžitě následovala objednávka sériových letadel, takže již v říjnu 1936 převzala hlídková peruť VP – 11 první PBY – 1 poháněné výkonnějšími motory R – 1830 – 64.

V následujícím roce převzalo letectvo Námořních sil spojených států modifikované PBY – 2 a po nich PBY – 3 s pohonnými jednotkami o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ). V roce 1938 se objevila verze PBY – 4 s charakteristickými boulemi vypouklých krytů střelišť na bocích trupu. Tento prvek se stal typickým rysem i následujících verzí letounu Catalina, jak nově začali tento letoun nazývat. Začátek 2. světové války s sebou přinesl objednávky typu PBY – 5 s hvězdicovými motory R – 1830 – 92 o výkonu 895 kW ( 1 200 koní ) vládami Velké Británie, Austrálie, Kanady a Nizozemské východní Indie ( Indonésie ), v okamžiku amerického vstupu do války disponovalo americké letectvo šestnácti perutěmi PBY – 5, třemi PBY – 3 a dvěma PBY – 4. Po zkouškách třístopého přídového zatahovacího podvozku na posledním létajícím člunu verze PBY – 4 se dokončení v této obojživelné modifikaci dočkalo i 33 strojů verze PBY – 5 a po nich rovněž 761 letounů PBY – 5A. Velmi dobrou zkušenost s provozem létajících člunů PBY – 5 pod označením Catalina Mk.I udělalo roku 1941 britské Velitelství pobřežního letectva, jež si objednalo další stroje.

Protože přicházely další objednávky i od letectva amerického, zahájily licenční výrobu také kanadské společnosti Canadian Vickers a Boeing of Canada. Vzniklo také dalších 500 strojů, jež převzalo britské Královské letectvo pod původním označením a částečně letectvo kanadské, jež je nazývalo Canso. Dále u společnosti Naval Aircraft Factory vznikla úprava PBN – 1 se zvýšenou svislou ocasní plochou. Ze 156 vyrobených letadel jich 138 převzal Sovětský svaz. Z 235 obojživelných strojů PBY – 6A s vyhledávacím radarem umístěným nad pilotní kabinou jich 112 převzalo letectvo Námořních sil Spojených států, 75 pod označením OA – 10B Americké armádní letectvo a 48 Sovětský svaz. V rámci sériové výroby, jež skončila v dubnu 1945, vzniklo celkem 2 398 letounů u společnosti Consolidated, 892 strojů dokončily NAF a kanadské firmy a 27 letadel pod označením GST vyrobili v Sovětském svazu. Mezi nejznámější akce těchto létajících člunů patří například úspěšné sledování německé bitevní lodě Bismarck, jež nakonec vedlo k jejímu zničení a skvělé stopování japonských námořních uskupení, předcházející v počátečních etapách války většině velkých námořních bitev.