Základní technické údaje: Consolidated C – 87

Typ: 4 – 5 místný dálkový dopravní letoun, pohonná jednotka: čtyři hvězdicové motory Pratt a Whitney R – 1830 – 43 o výkonu 1 200 k ( 900 kW ), výkony: max. rychlost: 480 km/h ve výšce 7 625 m, cestovní rychlost 322 km/h, dolet 4 666 km, dostup 9 150 m, hmotnost: prázdná 13 913 kg, plná 25 674 kg, rozměry: délka 20,22 m, rozpětí 33,53 m, výška 5,47 m, kapacita: 5 mužů posádky + 25 cestujících, nebo 3 992 kg nákladu

Prostorný trup a velký dolet bombardéru B – 24 Liberator přímo vybízely k využití tohoto letounu k dopravním účelům. V roce 1942 byl z bombardovací verze B – 24D odvozen dopravní C – 87, létající bez střeleckých věží, zato však s řadou okének na každé straně trupu. Výroba dodala celkem 280 kusů, včetně 24 letounů určených pro RAF ( Royal Air Force ) jako Liberator C Mk.VII. Jedinou další variantou byl C – 87A, z nichž šest kusů bylo upraveno pro dopravu zvlášť důležitých osobností s deseti lůžky na palubě a s hvězdicovými motory R – 1830 – 45. Ve službě u námořnictva Spojených států amerických dostaly C – 87 a C – 87 A označení RY – 2 a RY – 1 ( tři a pět kusů ). C – 109 byl konstrukčně odvozen z B – 24E s nádržemi pro 10 978 listrů paliva.

Námořní hlídkový bombardovací PB4Y Privateer s jednou svislou ocasní plochou posloužil jako východisko pro vývoj dopravních RY – 3, kterých bylo nakonec postaveno 46 kusů. Z nich bylo 27 strojů dodáno RAF pod označením Liberator C Mk.IX. Většinu letounů C – 87 provozovalo Velitelství amerického transportního letectva, kde létali civilní piloti. Letouny byly původně používány na zaoceánských trasách. Po japonské invazi do Barmy v roce 1942, byly používány k dopravě nákladů z Indie do Číny přes Himaláj. C – 87 byly sužovány častými poruchami a není proto divu, že byly u svých posádek neoblíbené. Jakmile byly dostupné větší počty dopravních C – 46 a C – 54 byly jimi rychle nahrazeny.