Základní technické údaje: Consolidated B – 24J Liberator

Typ: osmi až desetimístný denní těžký bombardovací letoun, pohonná jednotka: čtyři hvězdicové pístové motory Pratt a Whitney R – 1830 – 65 o výkonu 895 kW ( 1 200 koní ), výkony: max. rychlost 467 km/h ve výšce 7 620 m, výstup do výšky 6 096 m/25 min, dostup 8 535 m, dolet s 3 992 kg nákladem pum 3 220 km, hmotnost: prázdná 16 556 kg, plná 29 484 kg, rozměry: rozpětí 33,53 m, délka 20,47 m, výška 5,49 m, výzbroj: střelecká věž se dvěma kulomety v přídi, na hřbetě za pilotní kabinou, pod trupem,v zádi, po jednom kulometu v bočních střelištích, celkem deset 12,7 mm kulometů, obvykle 3 992 kg pum

Bombardér Concolidated B – 24 Liberator, vyráběný ve větším počtu než kterýkoliv jiný americký bojový letoun 2. světové války, se začal v podobě projektu rodit až v průběhu roku 1939. Přesto se již 29. prosince téhož roku mohl první XB – 24 vznést do vzduchu. Roku 1940 následovalo pár zkušebních strojů a o rok později přišla na řadu první velká série bojových letounů B – 24D. Na základě politického rozhodnutí se letouny B – 24 měly používat především v tichomořské oblasti, takže většina z 2 738 vyrobených B – 24D nastoupila do boje proti Japonsku. Určité množství těchto letounů ovšem obdržela i 8. a 9. letecká armáda Spojených států amerických v Evropě a v severní Africe, jež s nimi například 1. srpna 1943 provedla známý a slavný nálet na rumunské rafinérie u Ploiesti.

Další verzí se stala modifikace B – 24E ( 791 kusů ) s jiným typem vrtulí, poté výroba přešla na B – 24G ( 430 letounů ). Tato verze se vyznačovala příďovou věží se dvěma kulomety, jimiž Američané chtěli čelit hrozbě německých čelně útočících stíhaček. Pozměněnou přední střeleckou věž dostalo i 3 100 vyrobených B – 24H, nejpočetnější sérií se ovšem stala modifikace B – 24J ( 6 678 letadel ) s přední střeleckou věží firmy Motor Products, novým typem autopilota a modernějším pumovým zaměřovačem. Letouny B – 24L ( 1 667 strojů ) dostaly nakonec trupu dvojici ručně ovládaných kulometů ve věži firmy Consolidated, zatímco B – 24M ( 2 593 strojů ) používaly zadní střeleckou věž společnosti Motor Products, rovněž s dvojicí kulometů.

Na této mimořádně rozsáhlé výrobě ( za pět a půl roku celkem vzniklo 18 313 bombardérů B – 24 všech verzí ) se podílely společnosti Consolidated, Douglas, Ford a North American. Uvedený počet vyrobených letounů zahrnuje i stroje pro britské letectvo, jež je pod názvem Liberator používalo u 45 perutí, pro letectvo Námořních sil Spojených států, kde Liberatory sloužily pod označením PB4Y a také 282 vyrobených dopravních strojů C – 87 pro 25 cestujících.