Základní technické údaje: Lavočkin LaGG – 3

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: řadový pístový motor M – 105 PF V – 12 o výkonu 925 kW, výkony: max. rychlost 575 km/h ve výšce 5 000 m, počáteční stoupavost 900 m/min, dostup 9700 m, dolet 650 km, hmotnost: prázdná 2 620 kg, plná 3 300 kg, rozměry: rozpětí 9,8 m, délka 8,81m, výzbroj: 20 milimetrový kanon ŠVAK střílející dutou hřídelí vrtule a dva 12,7 mm kulomety UBS nebo dva 7,62 mm kulomety ŠKAS a na závěsech pod křídli šest 82 mm neřízených raket či čtyři 50 kg pumy

Letoun byl vyvinut konstrukční kanceláří, v jejímž čele stál Semjon Lavočkin se spolupracovníky – V. Gorbunovem a M. Gudkovem. Verze Lavočkin LaGG – 3 vznikla z konstrukce letadla LaGG – 1, jejíž prototyp ( I – 22 ), poprvé vzlétl 30. března 1940. Konstrukce letounu byla neobvykle celodřevěná, kov použili konstruktéři pouze na řídících plochách a později na vztlakových klapkách. Vynikající malá stíhačka se do výzbroje dostala pod označením LaGG – 1 ještě roku 1940, její pohon zajišťoval řadový motor Klimov M – 105 V – 12 o výkonu 783 kW ( 1 050 koní ). Letoun si již nestihl získat bojové ostruhy za tzv. Zimní války proti Finsku v letech 1939 – 1940.

S maximální rychlostí 605 km/h a výzbrojí tvořenou 20 mm kanonem a dvěma 12,7 mm kulomety se LaGG – 1 jevil jako jeden z nejlepších letounů své doby, piloti si ovšem stěžovali na nízkou stoupavost a náročnou pilotáž. Východiskem se stalo zavedení nové LaGG – 3, která vznikla z prototypu I – 301 po dodání několika set kusů LaGG – 1. V okamžiku německého útoku proti Sovětskému svazu tvořily starší letouny výzbroj ještě dvou bojových stíhacích pluků, v průběhu roku ovšem dostaly čtyři nové pluky stroje LaGG – 3. Úkolem těchto stíhaček se stal především doprovod bitevníků Il – 2, používaly přitom nejrůznějších kombinací výzbroje včetně závěsníků pro šest 82 mm neřízených raket či lehkých pum.

LaGG – 3 se proti svému předchůdci vyznačoval nastavitelnou vrtulí a vylepšeným vyvažováním směrové plochy, piloti si tento letoun oblíbili, oceňovali jeho robustnost a fakt, že snesl i značné bojové poškození. Vzhledem k urgentní potřebě výkonnějších stíhaček se konstrukční tým rozešel a každý z konstruktérů navrhl svou vlastní přestavbu letounu LaGG – 3 s hvězdicovým motorem M – 82. Roku 1942 došlo po dokončení 6 528 letounů značky LaGG s kapalinou chlazeným motorem k zastavení výroby.