Základní technické údaje: Lavočkin La – 5FN

Typ: jednomístný stíhací letoun/stíhací bombardovací letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor AŠ – 82 FN o výkonu 1 231 kW ( 1 650 koní), výkony: max. rychlost 647 km/h ve výšce 5 000 m, výstup do výšky 5 000 m /pět minut, dostup 11 000 m, dolet 765 km, hmotnost: prázdná 2 605 kg, plná 3 360 kg, rozměry: rozpětí 9,08 m, délka 8,67 m, výška 2,54 m, výzbroj: dva v přídi vestavěné 20 mm kanony ŠVAK u pozdějších verzí 23 mm zbraně, na závěsech pod křídly čtyři 82 mm neřízené rakety nebo 150 kg pum

V době, kdy po počátečním mocném nástupu německých vojsk ustupovaly sovětské armády daleko na východ, se ozývalo zoufalé volání po moderních letounech, jež by vyzbrojily sovětské letectvo. V říjnu 1941 proto Semjon Lavočkin zahájil práci na projektu stíhačky Lavočkin LaG – 5 s hvězdicovým motorem M – 82 o výkonu 1 194 kW, od níž již vedla přímá cesta k letounu La – 5 se sníženým trupem za kabinou, což pilotovi poskytlo mnohem lepší výhled. Prototyp ukončil s dobrým hodnocením zkoušky v květnu 1942 a do sériové výroby se dostal o dva měsíce později.

Do konce roku stálo na letištích 1 182 hotových letadel. V březnu 1943 se objevila následující a současně i nejvýznamnější verze La – 5FN. Celkem včetně letadel řady La – 7, jež se objevila těsně před koncem války, vzniklo 21 975 strojů všech modifikací. Stíhačky La – 5FN poháněl motor AŠ – 82 FN o výkonu 1 231 kW ( 1 650 koní ), výzbroj dvou 20 mm kanonů doplňovaly čtyři 82 mm neřízené rakety RS 82 nebo dvě protitankové zbraně PTAB. Později vznikla i dvoumístná cvičná verze La – 5UTI. Stroje pozdějších sérií dostaly místo 20 mm kanonů 23 mm kanony. Roku 1944 se objevil model La – 7 s výzbrojí tvořenou třemi 20 mm, nebo 23 mm kanony a s výkonnější verzí motoru AŠ – 82 FN, který dosahoval maximální rychlosti 680 km/h.

Ve velkém měřítku se stíhačky La – 5 poprvé dočkaly bojového nasazení v listopadu 1942 u Stalingradu. Projevily se zde jako výkonné stíhací letouny pro nízké a střední výšky, během velké tankové bitva u Kurska v červenci 1943 se osvědčily i v boji proti obrněným vozidlům poté, co odpálily své rakety proti pozemním cílům, vystoupaly opět do výšky, odkud poskytovaly stíhací ochranu pomalejším bitevníkům Il – 2. Počtem sestřelů nejúspěšnější spojenecký stíhací pilot 2. světové války Ivan N. Kožedub, který si na své konto připsal 62 vítězných soubojů, rovněž létal v období od 26. března 1943 do 19. dubna 1945 na letounech La – 5, La – 5FN a La – 7.