Základní technické údaje: DB – 3M

Typ:třímístný bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva radiální motory M – 87B o výkonu 1 070 HP, výkony: rychlost nad hladinou moře 354 km/h, 445 km/h ve výšce 4 700 m, dostup 9 400 – 9 700 m, dolet 3 800 km, hmotnost: prázdná 5 270 kg, plná 7 660 kg, rozměry: délka 14,22 m, rozpětí 21,44 m, výška 4,19 m, výzbroj: tři kulomety ŠKAS ráže 7,62 mm v přední části trupu, ve spodním střelišti a ve hřbetní střelecké otočné věži, až 2 000 kg pum

První zkušební verze nového celokovového bombardéru pod označením CKB – 26 byla postavena v roce 1935 Iljušinovou konstrukční kanceláří. První prototyp byl poháněn dvěma radiálními motory Gnome – Rhone K – 14, každý o výkonu 800 HP. Během 17. – 26. července 1936 dosáhlo toto letadlo dvou světových rekordů. Potvrzený let v nadmořské výšce 11 294 m s nákladem 500 kg a 11 402 m s nákladem 1 000 kg. Další světový rekord s tímto letadlem byl dne 3. srpna 1936 let s 500 kg nákladu ve 12 816 m, ve skutečnosti dosáhl dokonce 13 178 m, ale formálně to nebylo zaregistrováno.

Dne 5. srpna se započalo se sériovou výrobou pod označením DB – 3. Dne 21. srpna dosáhlo nového světového rekordu 1 000 kg nákladu do výšky 12 101 m a následně 7. září 11 005 m s nákladem 2 000 kg. Tento rekord byl překonán až v roce 1946. Druhý prototyp označený CKB – 30, vybavený motory M – 85, byl také nositelem několika rekordů. Jedním z nich byl nepřetržitý let v délce 8 000 km z Moskvy do Kanady dne 28. dubna 1939. V té době byl již DB – 3 dva roky sériově vyráběn. Byl nasazován jako bombardér s dlouhým doletem. Produkce DB – 3 byla ukončena v roce 1940.

Bombardér DB – 3 byl stavěn v několika verzích, z nichž nejdůležitější byly verze DB – 3M s motory M – 87B, dále DB – 3T, který sloužil jako torpédový bombardér a DB – 3PT coby námořní verze torpédového bombardéru. Předností těchto letounů byla slušná nosnost a dlouhý dolet a také na dvoumotorový bombardér, excelentní obratnost. Naopak jeho nedostatky se projevovaly při delších letech, kdy byl stroj únavný na pilotáž. Rovněž mu chyběl systém autopilota a nedostatečná byla rovněž jeho defenzivní výzbroj, sestávající pouze ze tří lehkých kulometů. Od roku 1940 do roku 1945 létalo 11 kořistních DB – 3 ve finských službách. Celkem bylo do roku 1940 postaveno 1 528 strojů tohoto bombardovacího letounu, což je na sovětské poměry poměrně nízké číslo.