Základní technické údaje: IAR – 81

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: dvouhvězdicový 14válcový motor IAR – K14 – 1000A s třístupňovým mechanickým kompresorem o výkonu 787 kW ( 1070 k ), výkony: max. rychlost 560 km/h, dostup: 10 500 m, dolet: 940 km, rozměry: délka 9,22 m, rozpětí 9,09 m, výška 3,82 m, hmotnost: vzletová 2 248 kg, výzbroj: základní verze dva kulomety FN ráže 7,92 mm

Je dobře známou skutečností, že rumunský letecký průmysl nebyl zdaleka tak rozvinutý, jako průmysl jiných evropských států. V meziválečném období a těsně před vypuknutím války se tak většina letounů do Rumunska dovážela, nebo se zde stavěla v licenci. Mezi licenčně vyráběná letadla patřil i polský typ PZL P.11 F a později i PZL P. 24 E stavěný od roku 1937. V té době ale již bylo jasné, že polské konstrukce začínají zastarávat, přesto se však, rumunští inženýři rozhodli pro svůj nový typ použít některé díly. Z polského stroje převzali zadní části trupu, motorové lože a řídící plochy, ke kterým připojili nové křídlo se zatahovacím podvozkem, což byla oproti polským letounům značná výhoda.

Vzniklý stroj představoval prototyp nového stíhacího letounu IAR – 80, který neměl ještě zcela uzavřený kokpit, ale jeho pilotní prostor byl vybaven pouze větrným štítkem. Jeho pohon zajišťoval v licenci stavěný francouzský motor Gnome – Rhône 14K Mistral Major o výkonu 970 koní. Prototyp nesl označení IAR K – 14 IIIc – 36. Stroj podnikl první let v dubnu 1939 a jeho výzbroj zahrnovala dva kulomety puškové ráže 7,92 mm.

Sériové letouny IAR – 80, jejichž výroba byla zahájena v roce 1940, byly vybaveny výkonnějšími motory IAR K – 14 – 1000A o výkonu 1070 koní, silnější výzbrojí, představovanou čtyřmi kulomety ráže 7,92 mm FN, další změnou bylo zvětšené rozpětí křídel, které přispělo k lepším letovým vlastnostem, a neméně důležitým zlepšením původní konstrukce byl odsuvný překryt kabiny, ze které byl výborný výhled.  Produkce první série IAR – 80, která představovalo celkem 20 kusů, byla ukončena v prosinci 1941, teda již v době, kdy se rumunská armáda zúčastnila války na východní frontě. Tyto letouny byly vybaveny novými motory a nesly rovněž německou radiostanici FuG – 7A. Druhá verze, kterou tvořilo celkem 50 strojů, nesla další vylepšení v podobě reflexního zaměřovače Goerz. Výčet variant letounu IAR – 80 a 81 představuje verze IAR – 80A, IAR – 80B, IAR 80C, IAR – 80D, IAR 81, IAR – 81A a  IAR – 81B. Letouny podporovaly postup německé armádní skupiny Jih, v jejímž rámci bojovaly i rumunské jednotky při postupu na Ukrajinu. Poté byly perutě letounů IAR 80 a 81 přesunuty k ochraně rumunského vzdušného prostoru, zejména měly strážit nebe nad rafinériemi v Ploješti. Poté, co rumunské království změnilo strany a vyhlásilo nacistickému Německu válku, pokračovaly stíhačky IAR i nadále v boji a válku zakončily na území Moravy v Československu. Jejich kariéra nicméně v rumunském letectvu s koncem války neskončila a završila se až v roce 1952, kdy byly ze služby vyřazeny poslední letouny. Celkem bylo vyrobeno zhruba 400 strojů.