Základní technické údaje: PZL P.23 Karaś

Typ: víceúčelový třímístný letoun, pohonná jednotka: Bristol Pegasus VIIIA o výkonu 680 HP, výkony: max. rychlost 319 km/h, cestovní rychlost 270 km/h, dolet: 1 260 km, stoupání: 402 m/min, rozměry: délka 9,68 m, výška 3,30 m, rozpětí 13,95 m, hmotnost: prázdný 1 980 kg, plný 2 893 kg, výzbroj: jeden kulomet ráže 7,9 mm a dva pohyblivé kulomety Vickers ráže 7,7 mm,pumy o celkové hmotnosti 700 kg

Letoun byl vyvinut v roce 1931 a měl nahradit Breguet 19 a Potez 25 polského letectva. Hlavním konstruktérem byl Stanislaw Prauss. Design byl moderní celokovové konstrukce. První prototyp vzlétl dne 1. dubna 1934, hned nato následoval druhý prototyp. Ve třetím prototypu z roku 1935, bylo zvýšeno pracoviště pilota, který tak získal větší přehled. Tento prototyp byl přijat do sériové výroby jako Karaś. První série Karaś  PZL23.A byla vybavena britskými hvězdicovými motory Bristol Pegasus IIM2 o výkonu 500 kW, vyráběnými licenčně v Polsku. Vzhledem k tomu, že se tento motor ukázal být nespolehlivý, byla druhá varianta Karaś PZL23.B vybavena novějšími motory Pegasus VIII o výkonu 537 kW. Obě varianty měly dvoulistou vrtuli.

Posádka letounu se skládala ze tří mužů. Podvozek byl masivního vzhledu, ale nebyl určen pro travnatá letiště. Pumový náklad byl nošen na závěsech pod křídly. Celkem 52 kusů letounu PZL.43s vybavených motorem Gnome – Rhone 14N tedy letounů PZL23 určených na export bylo odesláno do Bulharska. Tento letoun vybavený novým motorem, měl výrazně lepší výkony, maximální rychlost se zvýšila na 365 km/h. V roce 1936 bylo vyrobeno 40 kusů PZL.23As. Od konce roku 1936 do roku 1938 bylo vyrobeno 210 kusů PZL.23B s novými motory. Letoun byl znám také jako Karaś A nebo B a nebo jako Karaś I a Karaś II. V listopadu 1936 byl letoun Karaś uvede na Pařížské letecké show, kde  se setkal s velikým zájmem. Prvních čtyřicet letounů PZL23.As bylo dodáno polskému letectvu v roce 1936. Díky problémům s motory však byly použity pouze jako cvičné stroje. Dalších 210 letounů PZL.23Bs bylo dodáno v roce 1937. Ty se staly hlavní výzbrojí polských bombardovacích a průzkumných letek. V roce 1939 byl už letoun zastaralý. Jeho hlavním nedostatkem byla nízká rychlost, oficiálně to bylo až 365 km/h, ale polští piloti měli zakázáno překročit rychlost 319 km/h. PZL23.Bs byly ve výzbroji pěti bombardovacích letek a v sedmi průzkumných squadronách. Dne 2. září bombardoval jeden PZL23.B továrnu v Ohlau. Byl to první bombardovací nálet na německé území. Dne 3. září napadly letouny PZL23 postupující německé kolony, přičemž měly za úkol provádět hlavně průzkum.

Vzhledem k nízké rychlosti a nedostatečné stíhací ochraně, utrpěly letouny Karaś těžké ztráty. Mnoho jich bylo sestřeleno německými stíhacími letouny, ale i Polákům se podařilo zaznamenat několik málo úspěchů na těchto strojích. Další Karaśy byly sestřeleny protiletadlovou obranou a hned 20 letounů havarovalo a bylo zničeno při přistávání na špatně upravených travnatých letištích. Asi 120 letounů PZL 23 tedy nějakých 86%  všech bojeschopných bylo zničeno v roce 1939, ale jen 67 z nich zničil nepřítel. Další stroje byly zničeny na letišti v Hutnikách dne 14. září 1939. Nejméně dvacet jedna strojů PZL23 bylo po okupaci Polska předáno Rumunsku, které je používalo proti Sovětskému svazu. Dalších 50 letounů létalo v Bulharsku až do roku 1946 jako cvičné stroje. Po skončení války už žádné PZL23 osvobozené Polsko nepoužívalo.