Základní technické údaje: Nakadžima Kikka

Typ: jednomístný útočný bombardovací letoun, pohonná jednotka: dva turboreaktivní motory Ne – 20 s axiálním kompresorem o tahu 4,65 kilonewtonu ( 475 kg ), výkony: max. rychlost 697 km/h ve výšce 10 000 m, výstup do výšky 10 000 m/26 min., dostup 12 000 m, dolet 940 km, hmotnost: prázdná 2 300 kg, plná 4 080 kg, rozměry: délka 8,125 m, rozpětí 10 m, výška 2,95 m, výzbroj: jedna 500 kg nebo 800 kg puma, u stíhací verze se plánovaly dva 30 mm kanony typ 5 v přídi

Velení námořnictva, ovlivněno nadšenými zprávami japonského leteckého přidělence v Berlíně o letounu Me 262, pověřilo firmu Nakadžima vývojem jednomístného útočného bombardéru vycházejícího právě z tohoto německého typu, jenž by s malým pumovým nákladem dosahoval rychlosti až 690 km/h. Vývojové práce začaly v září 1944, jejich výsledkem se stal stroj německý letoun značně připomínající. Ve skutečnosti ovšem měl menší rozměry, což ovlivnil velmi nízký výkon japonských turboreaktivních motorů.

Původní první prototyp letounu Nakadžima Kikka ( pomerančový květ ) poháněla dvojice motorů Cu – 11 s řízeným prouděním o tahu 1,96 kilonewtonu ( 200 kg ), brzy je však nahradily dvě turboreaktivní pohonné jednotky Ne – 12 o tahu 3,33 kilonewtonu ( 340 kg ). I ty se ale ukázaly nevyhovující, takže před prvním letem stroj dostal turboreaktivní motory Ne – 12 s axiálním kompresorem o tahu 4,65 kilonewtonu ( 475 kg ).

Pro vlastní vzlet ale stále potřeboval pomocné startovací rakety. Letoun Kikka poprvé vzlétl 7. srpna 1945 na námořní základně Kisarazu, na místě pilota seděl korvetní kapitán Sasumu Tanaoka. Při druhém vzletu selhaly z důvodu chybné instalace startovací rakety. Druhý prototyp se nacházel těsně před dokončením, dokonce se začala rozjíždět výroba 18 dalších letounů, když 15. srpna Japonci náhle celý program ukončili. Plánovala se již i sériová výroba, v jejímž rámci měla vzniknout i cvičná a průzkumná verze a modifikace pro vedení vzdušného boje.