Základní technické údaje: Nakadžima B6N2 Jill

Typ: třímístný palubní torpédonosný letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Micubiši MK4T Kasei – 25 o výkonu 1 379,5 kW ( 1 850 koní ), výkony: max. rychlost 481 km/h ve výšce 4 900 m, výstup do výšky 5 000 m/10,4 min., dostup 9 040 m, dolet 1 746 km, hmotnost: prázdná 3 010 kg, plná 5 650 kg, rozměry: délka 10,87 m, rozpětí 14,89 m, výška 3,8 m, výzbroj: pohyblivý 13 mm kulomet typ 2 v zadní části kabiny a 7,7 mm kulomet typ 97 ve spodním střelišti, 800 kg torpédo nebo ekvivalentní množství pum

V době, kdy ještě letoun B5N Kate čekaly tři roky zářivých úspěchů, vydalo japonské námořní letectvo specifikace na typ, jímž ho hodlalo nahradit. Dospělo totiž k závěru, že přijetím modifikace B5N2 dojde pouze k limitovanému zvýšení výkonnosti základního modelu B5N. Vývoj proto postupoval kupředu a roku 1939 došlo k ukončení projektových prací letounu Nakadžima B6N, jehož prototyp poprvé vzlétl počátkem roku 1941. Navzdory tomu, že námořní letectvo preferovalo hvězdicový motor Micubiši Kasei, rozhodla se konstrukční kancelář použít pohonnou jednotku Nakadžima Mamoru.

Na první pohled B6N Tenzan značně připomínal svého předchůdce, výrazně vyšší výkon pohonné jednotky ve spojení s kroutivým momentem rozměrné čtyřlisté vrtule zapříčinil velké problémy se směrovou stabilitou. Řešením se stalo vychýlení svislé ocasní plochy na stranu. Letové zkoušky se vlekly, nové problémy se objevily při testech B6N na palubě letadlové lodě. Konečně dostala firma Nakadžima příkaz ukončit výrobu motoru Mamoru, takže musela upravit svůj projekt pro původně žádanou pohonnou jednotku Kasei.

Výsledkem se stala modifikace B6N1, vzniklo jí pouze 133 kusů, jež se dostala na paluby letadlových lodí Šókaku, Taihó, Hijó, Džunjó a Zuikaku. S těmito nosiči se nové stroje v červnu 1943 zúčastnily známé bitvy ve Filipínském moři, kde jich mnoho skončilo s prvními třemi jmenovanými plavidly pod hladinou. V tomtéž měsíci začala výroba mírně modifikované verze B6N2 jíž vzniklo 1 133 kusů, po těžkých ztrátách japonských letadlových lodí – především po bitvě v zálivu Leyte – skončila většina letounů Jill, jak znělo kódové označení Spojenců, na pobřežních základnách. Mnohé přeživší B6N skončily jako letouny kamikadze.