Základní technické údaje: Micubiši Ki – 15 – I

Typ: dvoumístný průzkumný letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Nakadžima Ha 8 o výkonu 477 kW ( 640 koní ), výkony: max. rychlost 480 km/h ve výšce 4 000 m, cestovní rychlost 320 km/h ve výše 5 000 m, dostup 11 400 m, dolet 2 400 km, hmotnost: prázdná 1 400 kg, plná 2 300 kg, rozměry: délka 8,7 m, rozpětí 12 m, výška 3,35 m, výzbroj: všechny verze měly v zadní části kabiny  pohyblivý 7,7 mm kulomet

V červenci 1935 vydala japonská Císařská armáda specifikace na nový dvoumístný průzkumný letoun, na níž firma Micubiši odpověděla samonosným jednoplošníkem Micubiši Ki – 15. Vojenské zkoušky proběhly zcela bez komplikací a typ se dostal do sériové výroby pod označením armádní typ 97 velitelský průzkumný letoun model 1. V květnu 1937, tedy rok po prvním letu, začala armáda dostávat první sériové stroje. Již o rok dříve ale mohli být západní pozorovatelé varováni před výkonností nových japonských letounů, protože druhý ( civilní ) prototyp tohoto stroje vytvořil nový světový rekord v době letu z Japonska do Anglie.

Armádní stroje Ki – 15 – I se dostaly do služby v době, kdy mohly sehrát poměrně významnou roli v právě začínající válce v Číně, vysoká rychlost činila letouny na čínském nebi prakticky nezranitelnými až do doby, kdy Číňané od Sovětského svazu dostali první stíhačky Polikarpov I – 16. Okamžitě ovšem došlo k vývoji modernizované verze vybavené motorem Micubiši Ha – 26 – I o výkonu 671 kW ( 900 koní ), který měl menší průměr než původně používané jednotky Nakadžima. Tato změna přispěla k odstranění dosud jediné slabiny stroje, jíž byl špatný výhled dopředu při pojíždění po letištní ploše.

Modernizovaná verze se dostala do sériové výroby pro armádní účely v září 1939 pod označením Ki – 15 – II, již předtím si ale dvacet strojů Ki – 15 – II objednalo i japonské námořnictvo, jež zaujalo jejich vysoké výkony. Námořníci své stroje označovali jako námořní typ 98 průzkumný letoun model 1, firma Micubiši je pak znala pod jménem C5M1. Námořníci později převzali i třicet strojů verze C5M2, lišících se od svého předchůdce ještě výkonnějším slibným motorem Nakadžima Sakae 12 o výkonu 708 kW ( 950 koní ). Výroba skončila po kompletaci přibližně 500 kusů letounů všech verzí, přičemž většina z nich zůstávala ve službě v jednotkách první linie i v době, kdy začala válka v Pacifiku.

Spojenci těmto strojům dali ve svém kódovém systému jméno Babs. Počátkem roku 1943 se letouny dočkaly převedení k jednotkám druhé linie, mnohé z těch, jež přečkaly až do konce 2. světové války, ale skončily při sebevražedných útocích v roli kamikadze.