Základní technické údaje: Micubiši F1M

Typ: dvoumístný pozorovací plovákový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Micubiši Hikari 1 o výkonu 611 kW ( 820 koní ), výkony: max. rychlost 370 km/h ve výšce 3 440 m, výstup do výšky 5 000 m/devět a půl minuty, dostup 9 440 m, dolet 740 km, hmotnost: prázdná 1 928 kg, plná 2 550 kg, rozměry: délka 9,5 m, rozpětí 11 m, výška 4 m, výzbroj: dva pevné 7,7 mm kulomety a jeden pohyblivý kulomet stejné ráže v zadní části kabiny, pod křídly dvě 60 kg pumy

Za přibližný ekvivalent amerického pozorovacího plovákového letounu Curtiss SOC Seagull můžeme považovat menší, kompaktnější a konstrukčně čistější Micubiši F1M, jehož vývoj navíc začal roku 1934, tedy o dva roky později. Když v červnu 1936 poprvé F1M vzlétl, dokonale ztělesňoval snahu konstruktérů o dosažení co nejlepšího aerodynamického řešení, nosníky plováků se vyznačovaly nízkým čelním odporem, mezi nosnými plochami se nacházely jednoduché vzpěry a vlastní letoun měl celokovovou konstrukci s plátnem použitým pouze na řídících plochách. První letouny se projevily jako špatně ovladatelné na vodní hladině a ve vzduchu se vyznačovaly nedostatečnou směrovou stabilitou. Po provedení rozsáhlé úpravy projektu se ale ve verzi F1M2 proměnily v dostatečně výkonný typ ve všech parametrech.

Sériovou výrobu zahájila firma Micubiši roku 1938, která dokončila 524 letounů a poté převedla produkci na 21. námořní letecký arzenál v Sasebu, kde vzniklo dalších 590 strojů. Dvojplošníky F1M2 se dostaly na paluby lodí třídy K – Maru a S – Maru, lodí, přestavěných z obchodních na nosiče hydroplánů a rovněž i na řadu původních bitevních lodí a křižníků Císařského japonského námořnictva. Letouny se dostaly na palubě bitevní lodě Kirišima do bitvy u ostrova Midway. Na palubách superbitevních lodí Musaši a Jamato se nacházelo několik hydroplánů, jimž Spojenci dali kódové jméno Pete, jež měly navádět v námořních bitvách v Mariánském souostroví jejich hlavní děla.

Hydroplány Pete se ovšem objevovaly po celém Pacifiku, doprovázely všechny japonské vyloďovací operace, naváděly přípravnou dělostřeleckou palbu z podpůrných bojových plavidel a současně prováděly nad již se vylodivšími jednotkami stíhací krytí ( ještě častěji působily jako střemhlavé bombardéry ). Rovněž tvořily doprovod zásobovacích konvojů, jež neustále křižovaly moře okolo Japonska. Na samotný závěr 2. světové války jim byl přidělen nesplnitelný úkol, kdy měly roku 1945 v rámci jednotky Ocu Kokutai společně se stíhačkami Rex a Rufe odrážet zničující americké nálety.