Základní technické údaje: Kawasaki Ki – 102b

Typ: dvoumístný bitevní letoun přímé podpory, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Micubiši Ha – 112 – II o výkonu 1 119 kW ( 1 500 koní ), výkony: max. rychlost 580 km/h ve výšce 6 000 m, dostup 11 000 m, dolet 2 000 km, hmotnost: prázdná 4 950 kg, plná 7 300 kg, rozměry: délka 11,45 m, rozpětí 15,57 m, výška 3,7 m, výzbroj: 57 mm kanon Ho – 41 v přídi, dva 20 mm kanony Ho – 5 pod trupem, 12,7 mm pohyblivý kulomet v zadní části kabiny, na závěsech pod křídly dvě 200litrové přídavné nádrže nebo dvě 250 kg pumy

Dalším vývojem z dvoumotorového jednomístného stíhacího letounu Ki – 96, jehož vývoj skončil po třech zkompletovaných prototypech, vznikl typ Kawasaki Ki – 102b, útočná stíhačka, jejíž hlavní rolí se měla stát přímá podpora pozemních vojsk. Pro postavení prototypů Ki – 102, z nichž první dokončili v březnu 1944, se použily některé části ze tří prototypů Ki – 96. Samonosný středoplošníku Ki – 102 s konvenčními ocasními plochami, zatahovacím podvozkem se záďovým kolečkem a hvězdicovými motory Micubiši Ha – 112 – II dostal typickou kabinu se dvěma oddělenými pracovními místy umístěnými v tandemu.

Po dokončení prototypů následovalo 20 předsériových strojů a v říjnu 1944 přišla objednávka sériové výroby. Protože císařská japonská armáda stále toužila po dvoumotorové výškové stíhačce, přepracovala firma Kawasaki 6 předsériových Ki – 102 do podoby prototypu podobného přepadového stíhacího stroje. V této podobě se od standardních Ki – 102 letouny lišily přepracovanou dvoumístnou kabinou, upravenými ocasními plochami a motory Micubiši Ha – 112 – IIru s turbokompresory. Úspěšné zkoušky vedly v polovině roku 1944 k přenesení priority sériové výroby na tuto verzi, avšak kvůli problémům s pohonnými jednotkami s turbokompresory armáda do konce války dostala pouze okolo 15 strojů.

Základní projekt vedl rovněž k vývoji specializované noční stíhačky s označením Ki – 102c, dokončení se dočkaly ale jenom dva letouny na samém konci války. V této podobě dostal typ nosné plochy s větším rozpětím, delší trup, upravené ocasní plochy, primitivní radar typu AI a výzbroj sestávající ze dvou 30 mm kanonů Ho – 105 pod trupem a dvou 20 mm kanonů Ho – 5 vestavěných šikmo vzhůru. Letouny Ki – 102b, jímž Spojenci přidělili název Randy, se dostaly do aktivní služby jenom v omezené míře při obraně Okinawy, většina zůstala v rezervě v Japonsku.