Základní technické údaje: Kawaniši H8K2

Typ: desetimístný námořní průzkumný a bombardovací létající člun, pohonná jednotka: čtyři 14válcové hvězdicové vzduchem chlazené motory Micubiši Kasei 22 o výkonu 1 380 kW ( 1 850 koní ), výkony: max. rychlost 467 km/h ve výšce 5 000 m, výstup do výšky 5 000 m/10 min. a 12 vteřin, dostup 8 760 m, dolet 7 180 km, hmotnost: prázdná 18 380 kg, plná 32 500 kg, rozměry: délka 28,13 m, rozpětí 38 m, výška 9,15 m, výzbroj: 20 mm kanony v předním, hřbetním a zadním střelišti, v obou bočních střelištích pod vypouklými kryty 7,7 mm kulomety, 2 000 kg pum nebo dvě 800 kg torpéda

Přestože nakonec vzniklo pouze 167 letounů Kawaniši H8K, stal se tento typ nejpozoruhodnějším létajícím člunem, který v letech 2. světové války vstoupil do aktivní služby. Konstrukce vznikla na základě požadavku z roku 1938 na čtyřmotorový námořní průzkumný létající člun překonávající ve všech aspektech britský Short Sunderland. Prototyp poprvé vzlétl v lednu 1941, vyznačoval se ale špatnými vlastnostmi na vodní hladině. Konstruktéři provedli řadu změn a vylepšení, takže námořnictvo po úspěšných zkouškách stroj, poháněný čtyřmi hvězdicovými motory Micubiši Kasei 11 nebo 12 o výkonu 1 141 kW ( 1 530 koní ), přijalo do výzbroje pod označením námořní typ 2 – létající člun model 11.

Výzbroj této rané verze tvořily dva 20 mm kanony a čtyři 7,7 mm kulomety. Létající člun s pancéřováním, palivovými nádržemi se samosvěrnými obaly a maximální rychlostí 433 km/h znamenal oproti typu H6K značný krok dopředu. K prvnímu bojovému nasazení došlo v březnu 1942, kdy dva letouny z jokohamské kokutai odstartovaly z atolu Wotja na Marshallových ostrovech s cílem bombardovat americký ostrov Oahu a základnu Pearl Harbor. Cestou doplňovaly palivo ve francouzských fregatních mělčinách z ponorky. Nad americkou základnou se ale japonské letouny setkaly se silnou vrstvou mraků, takže nálet nevyšel.

Dálkový námořní průzkumný létající člun H8K1, jemuž Spojenci přidělili kódové jméno Emily, se se svým doletem 7 200 km, silnou výzbrojí a dobrými letovými vlastnostmi přesto stal pro protivníka vysoce ceněným typem. Vylepšená verze H8K2 s hvězdicovými motory Kasei 22 o výkonu 1 380 kW ( 1 850 koní ) a výzbrojí zesílenou na pět 20 mm kanonů a čtyři 7,7 mm kulomety, jíž v letech 1943 a 1945 vzniklo 112 kusů, se pro Spojence stala jedním z nejtužších protivníků v Tichomoří. Letoun již užíval i protilodní radar, takže v posledních 18 měsících 2. světové války mu za oběť padly tři americké ponorky v oblasti severně od Filipín.

Kromě námořních průzkumných modelů vzniklo v posledních dvou válečných letech i 36 strojů H8K2 – L, sloužících jako létající štáb či k přepravě vojáků. Letoun měl k dispozici kabinu pro 29 štábních pasažérů či pro 64 plně vyzbrojených vojáků. Stále rychleji se zhoršující situace Japonska vedla roku 1945 k ukončení výroby létajících člunů, jejichž místo zaujaly stíhačky, potřebné k ochraně ostrovů. Připravované modernizované verze H8K se tedy realizace již nedočkaly. Přesto se dokončené letouny do historie zapsaly příkladnou službou u 14., 801., 851., 1001. a 1021. kokutai na základnách Takuma, Jokohama a Jokosuka.