Základní technické údaje: Reggiane Re. 2005 Saggitario

Typ: jednomístný stíhací letoun/stíhací bombardovací letoun, pohonná jednotka: 12válcový invertní řadový pístový motor Fiat RA.1050 RC 58 Tifone ( licenční DB 605A ) o výkonu 1 100 kW ( 1 475 koní ), výkony: max. rychlost 630 km/h ve výšce 6 950 m, výstup do výšky 2 000 m/1,58 minuty, dostup 12 190 m, dolet 1 265 km, hmotnost: prázdná 2 600 kg, plná 3 560 kg, rozměry: rozpětí 11 m, délka 8,73 m, výška 3,15 m, výzbroj: tři 12 mm kanony a dva 12,7 mm kulomety, jako stíhací bombardér až 630 kg pum

Firma Officine Meccaniche Reggiane SA zahájila vývoj jednomístného stíhacího letounu, značně připomínajícího americký typ P – 35 konstruktéra společnosti Seversky Aircraft Corporation Alexandra Kartveliho. Po srovnávacích zkouškách s typem Macchi C.200 padlo rozhodnutí o zařazení konkurenčního letounu do výzbroje i přesto, že se stíhačka Reggiane Re.2000 ukazovala obratnější a to i když došlo ke cvičnému souboji s Messerchmittem Bf 109E. Novou konstrukci si ale nakonec objednala maďarská vláda, která zakoupila rovněž práva na licenční výrobu. Sériové Re.2000 se vyvážely také do Švédska, kde  u místního Flygvapen pod označením J 20 létaly až do roku 1945. Stíhačky, jež zamítlo italské královské letectvo ( Regia Aeronautica ), objednalo v upravené podobě námořnictvo. Dvanáct Re.2000 série II mělo zesílenou konstrukci, potřebnou pro starty z katapultů, následovalo dvacet čtyři Re.2000 série III se zvětšenými palivovými nádržemi, s nimiž letouny sloužily jako dálkové stíhačky. Po vestavění motoru Daimler – Benz DB 601A – 1 vznikl typ Re.2001 Falco II, jež italské letectvo poprvé použilo roku 1942 nad Maltou.

Originální motory DB 601 potřebovala Luftwaffe, italský typ proto používal licenční pohonnou jednotku Alfa Romeo RA.1000 RC 41 – 1a Monsonie. Vzhledem k tomu, že tento motor přednostně dostávaly letouny Macchi C.202, zůstal počet vyrobených Re.2001 omezen na 252 kusů. Následovalo 50 stíhacích bombardérů Re.2002 Ariete ( beran ) pro Italské královské letectvo. Tyto letouny používaly hvězdicový motor Piaggio P.XIX RC 45 o výkonu 876 kW( 1 175 koní ) vestavěný do mírně prodlouženého a zesíleného trupu. Do operační služby se stroje dostaly poprvé roku 1942 a při spojenecké invazi na Sicílii o rok později utrpěly značné ztráty.

Posledním typem vycházejícím z linie původního Re.2000 se stala jedna z vůbec nejlepších stíhaček 2. světové války. Re.2005 Saggitario ( střelec ), která zdánlivě zcela zachovávala základní koncepci svých předchůdců. Ve skutečnosti došlo k řadě konstrukčních změn, upraven byl podvozek a letoun používal opět řadový motor. Poprvé vzlétl v září 1942 s pohonnou jednotkou Daimler – Benz DB 60A – 1, v rámci sériové výroby, která začala roku 1943, se již montovaly licenční motory Fiat RA.1050 RC 58 Tifone. Nakonec do uzavření příměří se Spojenci vzniklo pouze 48 stíhaček této verze, dokončené letouny prováděly protivzdušnou ochranu Neapole, Říma a Sicílie, přeživší stroje létaly i nad rozpadajícími se ruinami Berlína.