Základní technické údaje: Caproni Ca – 314A

Typ: doprovodný konvojový a námořní hlídkový letoun, pohonná jednotka: dva řadové 12válcové pístové motory Isotta – Fraschimni Delta RC.35 o výkonu 544 kW ( 730 koní ), výkony: max. rychlost 395 km/h ve výšce 4 000 m, dostup 6 400 m, dolet 1 690 km, hmotnost: prázdná 4 560 kg, plná 6 620 kg, rozměry: rozpětí 16,65 m, délka 11,8 m, výška 3,7 m, výzbroj: dva 12,7 mm kulomety v kořenech křídel a 7,7 mm pohyblivý kulomet ve hřbetní věži, 500 kg pum

Roku 1935 se na výstavě v Miláně objevil prototyp šestimístného dopravního dolnoplošníku Caproni Bergamaschi Ca 306 Borea. Přestože nakonec vzniklo pouze pár letadel tohoto typu, stal se Borea významným coby předchůdce celé řady lehkých dvoumotorových strojů stavěných pro nejrůznější účely. První z nich, vhodně pojmenovaný Ca 309 Ghibli, vytvořili v 78 kusech pro nasazení v Lybyi. Vojenské modifikace tohoto letounu, používané jako lehké transportní či průzkumné a bombardovací, se vyznačovaly prodlouženou a prosklenou přídí, pumovými závěsníky, kamerami a výzbrojí tvořenou třemi 7,7 mm kulomety.

V jiné úpravě dostaly dopředu zaměřený 20 mm kanon. Když roku 1940 vstoupila Itálie do války, používalo 7 jejich letek stroje Ghibli. Souběžně s typem Ghibli vznikla Ca 310 Libeccio, konstrukčně se svým předchůdcem téměř stejný, nově ale vybavený zatahovacím podvozkem a hvězdicovými motory Piaggio P.VII C.35 o výkonu 350 kW ( 470 koní ). Letouny se dostaly i k zahraničním zákazníkům v Norsku, Peru a Jugoslávii. Posledně jmenovaná země zakoupila i 12 dalších strojů verze Ca 310bis, odlišujících se již na první pohled nestupněnou a bohatě prosklenou přídí. Prototyp Ca 310bis posloužil jako vývojový předstupeň typu Ca 311. Konstruktéři původně použili naprosto stejnou koncepci jako u Ca 310bis, později ale nechali řadu Ca 311 přestavět. Letouny dostaly zpět stupněnou kabinu, s níž přišlo i nové označení Ca 311M. Defenzivní výzbroj této verze zahrnovala střeleckou věž Caproni Lanciani s jedním 7,7 mm kulometem, doplněným dalšími kulomety, jedním v kořenu levého křídla, druhým střílejícím dozadu otvorem ve spodní části trupu.

Modifikovaný letoun Ca 310 s motory Isotta – Fraschini Asso 120 IRCC 40 posloužil jako prototyp verze Ca 313, jež poprvé vzlétla 22. prosince 1939. Okamžitě následovala francouzská objednávka na 200 kusů s dodávkou 1. října, Britové chtěli 300 letadel a Švédové 64. Vstup Itálie do války ale britský kontrakt znemožnil úplně, Francie převzala 5 letounů Ca 313F, zbylé stroje z francouzské objednávky zabavilo italské královské letectvo. Nejrozšířenější verzí se stala modifikace Ca 314. I zde vznikly subvarianty, letoun pro doprovod námořních konvojů/námořní hlídkový Ca 314A či jinak Ca 314 – SC ( Scorta ), torpédonosný bombardér Ca 314B neboli Ca 314 – RA a bitevní typ přímé podpory Ca 314C.