Základní technické údaje: Breda Ba.88

Typ: stíhací, bombardovací/průzkumný letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové pístové motory Piaggio P.XI RC 40 o výkonu 746 kW ( 1 000 koní ), výkony: max. rychlost 490 km/h, dostup 8 000 m, dolet 1 640 km, hmotnost: prázdná 4 650 kg, plná 6 750 kg, rozměry: rozpětí 15,6 m, délka 10,79 m, výška 3,1 m, výzbroj: tři pevné dopředu střílející 12,7 mm kulomety Breda – SAFAT v přídi a 7,7 mm kulomet Breda – SAFAT v zadní části kabiny, 1 000 kg pum v trupové pumovnici nebo tři 200 kg pumy částečně zapuštěné do trupu na samostatných závěsech

Když se roku 1936 objevil ladný celokovový hornoplošník Breda Ba.88 Lince ( rys ), vytroubila to nadšená propaganda Mussoliniho fašistického režimu do celého světa. V dubnu 1937 ustanovil letoun dva světové rekordy v kombinaci rychlosti/dolet. Předtím, než došlo k vestavění výzbroje se předpokládalo, že bude sloužit jako aeroplano di combattimento, že tedy dokáže provádět útoky proti pozemním cílům, dálkový průzkum i bombardovací nálety. Po instalaci výzbroje dramaticky poklesly všechny výkony, firma v té době ale již měla objednávku sériových strojů. Když 16. června 1940 vyhlásila Itálie válku Francii a všem jejím spojencům, dostaly letouny Ba.88 příležitost poprvé si vyzkoušet bojovou akci.

Dvanáct strojů z jednotky 19. Gruppo Autonomo italského královského letectva, zaútočilo pumami a kulomety na nejdůležitější letiště ostrova Korsika. O tři dny později si Ba.88 tento nálet zopakovaly. Analýzy těchto operací potvrdily, že bojová hodnota Ba.88 je značně omezená, což se více než potvrdilo, když se tato letadla v rámci jednotky 7. Gruppo Autonomo dostaly v Lybyi do boje proti Britům. Jejich motory s prachovými filtry se zde neustále přehřívaly a nebyly schopny dosáhnout deklarované výkonnosti. Nálety proti cílům v severní Sidií Barráni musely být nakonec v září 1940 zrušeny, Ba.88 totiž nedokázaly dosáhnout potřebné výšky letu, neuměly udržet bojovou formaci a rychlost měly méně než poloviční oproti tomu, co udával výrobce.

V polovině listopadu sundali z letounů všechnu použitelnou výzbroj a stroje rozestavili po okrajích letišť jako klamný cíl pro útočící britské letectvo. Tři Ba.88 prošly roku 1942 v závodech firmy Augusta přestavbou na bitevní letoun. Rozpětí křídel se zvětšilo o dva metry, což řešilo nepříznivě vysoké plošné zatížení nosných ploch. Motory nahradili jednotkami Fiat A.74, výzbroj v přídi posílili na čtyři 12,7 mm kulomety a pod křídla nainstalovali aerodynamické brzdy střemhlavého letu. Vzniklé letouny Breda Ba.88M pak 7. září 1943 předali jednotce 103. Gruppo Autonomo Tuffatori ( 103. samostatná střemhlavá bombardovací skupina ) na letišti Lonate Pozzolo. Zde si stroje vyzkoušeli i piloti Luftwaffe, to už ale byla labutí píseň letounu Breda Ba.88, který představoval snad největší zklamání k němuž během 2. světové války při operačním nasazení nového typu došlo.