Základní technické údaje:  Potez 631

Typ: dvoumístný noční stíhací letoun, pohonná jednotka: dva vzduchem chlazené hvězdicové pístové motory Gnome – Rhone 14 o výkonu 522 kW ( 700 koní ), výkony: maximální rychlost 442 km/h ve výšce 4 500 m, výstup do výšky 4 000 m/5 min a 54 vteřin, dostup 8 800 m, dolet 1 220 km, hmotnost: prázdná 2 450 kg, vzletová 3 760 kg, rozměry: rozpětí 16 m, délka 11,07 m, výška 3,62 m, výzbroj: dva pevné dopředu střílející 20 mm kanony pod trupem a jeden pohyblivý 7,5 mm kulomet ve hřbetním střelišti, některé letouny používaly po dvou dalších 7,5 mm kulometech pod křídly

Francouzský noční stíhací letoun Potez 631 se v mnoha ohledech shoduje s britským typem Bristol Blenheim. Rozměry, výkony i tím, že oba stroje vznikly z původních lehkých bombardérů. Francouzský stroj se zrodil jako jedna z odnoží původního typu Potez 63, zkonstruovaného na základě specifikace z roku 1934, požadující dvou/třímístný víceúčelový letoun. Prototyp noční stíhačky Potez 631 – 0 sice poprvé vzlétl již v březnu 1937, francouzská zbrojní politika se ale dostala do vleku některých chybných koncepcí, vzniklých pravděpodobně v Německu, takže nakonec došlo k úpravě objednávky na stavbu čtyř základních typů letounu – stíhačky a to dvou/třímístného denního/nočního stíhacího letounu a specializovaného nočního stíhacího letounu, lehkého bombardéru, průzkumného letounu a konečně bitevního stroje přímé podpory.

Relativně nejmenší pozornost Francouzi věnovali nočním stíhačkám Potez 631, takže do června 1938 převzaly výrobní podniky objednávky na pouhých 207 letadel této modifikace. Do dubna 1939 převzalo francouzské vojenské letectvo 88 letounů, z nichž do služby zařadilo jen dvacet, v květnu se na přezbrojení na tyto stroje dočkaly dvě noční stíhací jednotky – Groupe de Chasse de Nuit GCN III/I a GCN II/4 a denní GC II/8. Tyto jednotky převzaly okolo 30 letounů, další čtyři stroje se dostaly do Džibutska. Na počátku 2. světové války již letectvo používalo 206 letounů, jež předalo nočním stíhacím jednotkám GCN I/13a GCN II/13, jak se po přeznačení nazývaly původní GCN III/1 a GCN II/4, po několika letounech Potez 630 či Potez 631 navíc sloužilo i téměř v každé stíhací jednotce jednomístných letounů. Několik strojů se dostalo i do výzbroje francouzského námořního letectva.

Po německém útoku na Západ se jednotky Potezů 631 dostaly do neustálého bojového nasazení, ve dne i v noci, kdy je značně omezovala neexistence jakéhokoliv radarového zařízení. Během prvních 11 dnů jednotka F1C sice dokázala sestřelit dvanáct německých bombardérů při ztrátě osmi vlastních letounů, noční stíhací skupiny ale značně trpěly denním nasazením proti pozemním cílům, kdy jim těžké ztráty způsobilo nepřátelské protiletadlové dělostřelectvo. K tomu všemu se na ztrátách podepsali i spojenečtí vojáci v důsledku povrchní podobnosti Potezu 631 a německého Messerschmittu Bf 110. Odhaduje se že vlastní a spojenecké jednotky sestřelily okolo 30 těchto strojů. Celkem noční stíhačky Potez 631 sestřelily za bitvy o Francii 29 německých letounů, jejich ztráty ale dosáhly 93 strojů. Zbylých asi 110 Potezů  převzalo letectvo tzv. Francouzského státu ( vichistické Francie ), jejich počet ale vzhledem k chronickému nedostatku náhradních dílů rychle klesal. Ještě v červnu 1941 ale byla skupina ECN 3/13 přesunuta s malým počtem Potezů 631 na své základny do Tuniska.