Základní technické údaje: M.S. 406 – 1

Typ: jednomístný stíhací letoun, hmotnost: prázdný 1 900 kg, plný 2 470 kg, rozměry: délka 8,15 m, rozpětí 10,60 m, výška 2,80 m, pohonná jednotka: motor Hispano – Suiza – 12Y – 31 – V – 12 o výkonu 860 HP ( 641 kW ), výkony: max. rychlost 485 km/h v 5 000 m, dostup 9 400 m, dolet 800 km, výzbroj: kanon HS 404 střílející kuželem vrtule, dva kulomety MAC 1934 ráže 7,5 mm v křídlech

M.S. 406 byl prvním francouzským stíhacím letounem s uzavřeným kokpitem a zatahovacím podvozkem. Prototyp poprvé vlétl v srpnu 1938. Armée de lAir objednala v roce 1938 1 000 těchto letadel lehce pozměněného sériového typu M.S. 406 jako svou standardní stíhačku. Výroba probíhala v nově založeném podniku, ale byla tak zdlouhavá ( chyběly náhradní díly, ale také motory Hispano – Suiza ), že bylo třeba opět začít se sériovou výrobou dříve odmítnutého konkurenčního letounu Bloch M.B. 151, aby se francouzské letectvo mohlo co nejrychleji vybavit moderními stíhacími letouny.

Na začátku 2. světové války bylo expedováno 572 letounů M.S. 406. Byly však deklasovány německými Messerchmitty Bf 109 a utrpěly těžké ztráty. Celkem bylo vyrobeno 1 081 kusů M.S. 406 všech verzí. Po kapitulaci Francie převzaly všechny použitelné stroje Luftwaffe a italská Regia Aeronautica a využívaly je jako cvičná letadla. Velkou část z nich poté přenechaly vzdušným silám států Osy a jejím spojencům.

Finsko například dostalo 68 letadel, Chorvatsko 48 a Bulharsko 20 strojů M.S. 406. Finové modifikovali svá letadla vmontováním ukořistěných ruských motorů Klimov. Tato letedla se pak nazývala Mörkö Morane a vykazovala lepší výkony než s původními pohonnými jednotkami. Švýcarsko získalo v roce 1938 licenční práva na M.S. 406 a vyrobilo nejdříve 82 letounů označovaných D – 3800 a později dalších 207 kusů zdokonalených D – 3801, které jako cvičné letouny létaly až do roku 1959.