Základní technické údaje: Praga E – 241

Posádka: dvoumístný letoun pro pokračovací výcvik, pohonná jednotka: hvězdicový motor Walter Pollux II o výkonu 265 kW ( 360 HP ), výkony: max. rychlost 230 km/h, cestovní rychlost 190 km/h, dostup 5 700 m, stoupavost 3 000 m/11 min, dolet: téměř 5 hodin, hmotnost: prázdný 1 185 kg, plný 1 570 kg, rozměry: délka 8,30 m, rozpětí 11,15 m, výzbroj: žádná

V roce 1930 vypsalo Ministerstvo národní obrany (  MNO ) soutěž na konstrukci cvičného pokračovacího stroje.  Podmínkou bylo použití motoru HS 8Fb, ten byl v polovině 20. let standardní pohonnou jednotkou bojových strojů. MNO mělo ještě jeho zásoby a takto je chtělo elegantně využít. Nicméně tím neudělalo příliš radosti konstrukčním týmům Pragy, Aera a Letovu, jež se soutěže zúčastnily. Konstruktérská dvojice Beneš, Hajn měla nejšťastnější ruku při sladění vlastností draku s možnostmi motoru a jejich robustní dvojplošník byl vybrán za vítěze. Zkoušky u VTLÚ stroj zahájil 15. září 1931. MNO objednalo sérii 43 kusů, vyráběly se v Letovu, neboť tak zněla dohoda Pragy s armádou, vojenské typy se sériově měly vyrábět v Letovu. Ostatně kapacita továrny Praga by stěží dostačovala.

Stroje byly vlastně prvním sériovým strojem Pragy a tak jej armáda původně označila E – 1. Později po zavedení E – 39 označení změnila na E – 41. Stroj se v provozu osvědčil, mohl i se dvěma letci létat plnou akrobacii a byl dostatečně odolný. Úvodní sérií typu však byly kompletně spotřebovány zásoby motorů HS 8Fb a tak bylo nutné vybrat vhodnou náhradu. Dne 24. června 1936 stál na startu přepracovaný stroj E – 241 poháněný hvězdicovým motorem Walter Pollux II a s modernizovaným drakem. Sériová výroba celkem 95 kusů již proběhla přímo v továrně Praga, neboť ta se mezitím rozrostla. Stroj si získal ještě větší oblibu než jeho předchůdce. V prototypu vznikla ještě verze E – 141 se vznětovým motorem ZOD, zkoušky zahájila 4. prosince 1936, ale motor byl zjevně nevydařený a vývoj dále nepokračoval. Zajímavostí typu E – 241 bylo použití prvku typického pro konstrukce BH – svislou ocasní plochu tvořila pouze směrovka a trup před ní byl zploštělý, tentokrát však již ing. Šlechtou. Toto provedení SOP měl druhý prototyp a zdá se, že i některé sériové stroje. Letouny byly uzpůsobeny i pro létání v noci.