Základní technické údaje: Westland Whirlwind Mk.I

Typ: jednomístný stíhací letoun, pohonná jednotka: dva řadové pístové motory Rolls – Royce Peregrine I o výkonu 880 k ( každý ), výkony: max. rychlost 580 km/h ve výšce 4 572 m, dolet 1 014 km, dostup 9 235 m, hmotnost: plný 4 708 kg, rozměry: délka 9,83 m,rozpětí 13,72 m, výška 3,35 m, výzbroj: čtyři pevné 20 mm kanony v přídi, u pozdějších modelů pumy pod křídly

Rychlý, obratný a velmi dobře střelecky disponovaný dvoumotorový stíhací letoun Westland Whirlwind byl jedním z letounů 2. světové války, který mohl získat větší kredit, pokud by byl patřičně propracován a vybaven lepšími motory. Letoun byl designován dle specifikace F.37/35 ministerstva letectví na stíhačku nové generace. S jeho návrhem přišla firma Westland z jihoanglického Yeovilu, která již na svém kontě měla několik revolučních leteckých designů, mezi něž se zařadil i úspěšný víceúčelový typ Lysander. Předběžné práce na nové stíhačce začaly v roce 1936 a prototyp pilotovaný zkušebním pilotem firmy Westland Haraldem Penrosem vzlétl 11. října 1938.

Úspěšné vývojové práce vedly počátkem roku 1939 k výrobní objednávce, ale potencionál tohoto typu byl značně ovlivněn výběrem pohonné jednotky. Řadový motor Rolls – Royce Peregrine, který byl nakonec vybrán, nesplnil očekávání a způsobil počáteční problémy Whirlwindů. Tento typ byl nicméně pravděpodobně nejradikálnějším stíhacím letounem vzešlým z přezbrojovacího expanzivního plánu RAF z konce 30. let a zcela jistě byl nejlépe vyzbrojený, vzhledem ke čtyřem 20 mm kanonům soustředěným v jeho přídi. Prodlevy při letových zkouškách, způsobené částečně problémy s pohonnými jednotkami, vedly ke zrušení výrobní objednávky. Prioritu namísto toho získaly stále úspěšnější a významnější Hurricany a Spitfiry a firma Westland byla dokonce zahrnuta do výrobního projektu letounu Supermarine Spitfire jako významný subdodavatel. Nakonec bylo vyrobeno 114 Westlandů + 2 prototypy.

Dodávky k 263. peruti, první Whirlwindy vybavené jednotky RAF, byly zahájeny v červenci 1940, ale kvůli různým problémům byl bojový debut tohoto typu opožděn až do let 1940 – 1941. Whirlwind, který byl zpočátku nasazován jako klasický stíhací letoun, našel později skvělé uplatnění jako stíhací bombardér při stíhacích přepadech vedených napříč kanálem La Manche proti německým vojenským cílům v okupované Francii. Z tohoto důvodu byly provedeny úpravy, díky nimž mohl tento letoun pod každým křídlem na vnější straně motorů nést až 227 kg pum, ačkoli tato kombinace měla negativní vliv na výkonnost letadla. V roli stíhacího bombardéru zaznamenaly Whirlwindy značné úspěchy, ale bylo jich příliš málo na to, aby hrály výraznější úlohu v ofenzivním snažení RAF a v boji je využívaly pouhé dvě perutě. Poslední výraznější operace v této roli zažily Whirlwindy v říjnu 1943. Další vývoj dvoumotorového stíhacího designu firmy Westland nicméně vyústil ve výškovou stíhačku Welkin, na níž bylo zkoušeno přetlakovací zařízení nezbytné pro výškové lety, které mělo výrazný vliv na poválečné vojenské i civilní letectví.