Základní technické údaje: Short Stirling Mk.III

Typ: sedmi či osmimístný těžký noční bombardovací letoun, pohonná jednotka: čtyři hvězdicové pístové motory Bristol Hercules XVI o výkonu 1 231 kW ( 1 650 koní ), výkony: maximální rychlost 435 km/h ve výšce 4 420 m, dostup 5 180 m, dolet s 6 350 kilogramovým nákladem  pum 949 km, hmotnost: prázdná 19 596 kg, vzletová 37 790 kg, rozměry: rozpětí 30,2 m, délka 26,5 m, výška 6,93 m, výzbroj: po dvou 7,7 mm kulometů ve věžích v přídi a na hřbetě, čtyři 7,7 mm kulomety v zádní střelecké věži, maximálně 6 350 kg pum

Prvním a nejstarším z tria čtyřmotorových těžkých bombardérů Velitelství bombardovacího letectva, vedoucího v posledních čtyřech válečných letech noční bombardovací ofenzivu nad okupovanou Evropou, se stal Short Stirling. V rámci této trojice drží ještě jeden primát. Jako jediný ho totiž konstruktéři od samého počátku navrhovali se čtyřmi motory. Konstrukce vycházela ze specifikace vydané roku 1936, první let podnik model v poloviční velikosti roku 1938, následoval prototyp ve skutečné velikosti, který však v květnu 1939 při svém prvním letu havaroval.

První sériové stroje dostala v srpnu 1940, tedy v době vrcholící bitvy o Británii 7. peruť, jež své bombardéry Stirling Mk.I operačně poprvé nasadila v noci z 10. na 11. února 1941. O dva měsíce později podnikly tyto letouny svůj první nálet na Berlín. Letounů Stirling Mk.I s hvězdicovými motory Hercules XI vzniklo celkem 756, následující Stirling Mk.II s pohonnými jednotkami Wright Cyclone se však nedostal z prototypového stádia. Stirling Mk.III poháněly motory Hercules XVI. Celkem vzniklo 875 nových letounů této verze, čímž se stala vůbec nejvýznamnější bombardovací variantou. U modifikace Mk.III se na hřbetě objevila střelecká věž se dvěma kulomety.

Stirlingy se roku 1941 staly prvními bombardéry používajícími navigační systém Oboe a v srpnu 1942 podnikly vůbec první operaci typu Pathfinder. Za nálet na severní Itálii dostali dva piloti Stirlingů –  R. H. Middleton ze 149. perutě a L. Aaron z 218. perutě – posmrtně Kříž královny Victorie. Roku 1944 začaly Stirlingy již pomalu zastarávat, v září proto podnikly svůj poslední nálet. Stirling Mk.IV ( 577 letounů ) vznikl jako transportní letoun pro vlek nákladních a výsadkových kluzáků odstraněním přední a hřbetní střelecké věže. Při výsadkových operacích se tyto stroje intenzivně používaly poslední rok války. Transportní neozbrojený Stirling Mk.V ( 160 kusů ) začalo RAF používat v lednu 1945. Stirlingy všech verzí se objevily ve výzbroji celkem patnácti perutí.