Základní technické údaje: Saro London Mk.II

Typ: šestimístný příbřežní průzkumný létající člun, pohonná jednotka: dva vzduchem chlazené 9válcové hvězdicové pístové motory Bristol Pegasus X o výkonu 686 kW ( 920 koní ), výkony: maximální rychlost 228 km/h na úrovni hladiny moře, počáteční stoupavost 360 m/min, dostup 6 095 m, dolet 2 800 km, hmotnost: prázdná 5 035 kg, vzletová 9 979 kg, rozměry: rozpětí 24,38 m, délka 17,31 m, výška 5,71 m, výzbroj: ručně ovládané 7,7 mm kulomety v otevřeném předním, středním a zadním střelišti, pod spodním křídlem externě 907 kg pum, min či hlubinných náloží

Dvoumotorový dvojplošník Saro London s celokovovou kostrou, plátnem potaženými nosnými plochami, kormidly a s kovem potaženým trupem vycházel z koncepce britských létajících člunů z 20. let. Ve službách Velitelství pobřežního letectva RAF letouny působily po první dva roky 2. světové války. Stroj zkonstruovali na základě specifikace britského ministerstva letectví R.24/31, prototyp poprvé vzlétl roku 1934 s hvězdicovými motory Bristol Pegasus III o výkonu 559 kW ( 750 koní ). Pohonné jednotky konstruktéři umístili na horní křídlo, vysoko mimo dosah vodní spršky vznikající při startu a při přistání letounu na hladině.

Dokončený prototyp prošel v období 1934 – 1936 služebními zkouškami u 209.a 210. perutě ve Felixstowe a Gibraltaru. Dodávky sériových létajících člunů s motory Pegasus III začaly v březnu  1936, od  jedenáctého stroje je ale vystřídaly pohonné jednotky Pegasus X. S těmito motory a pod novým označením London Mk.II letouny roku 1936 sloužily u 201. perutě v Calshotu a 204. perutě v Mount Battenu. O rok později tyto stroje převzala i 202. peruť v maltském Kalafraně a 228. peruť v Pembroke Docku. V září 1939, tedy na počátku        2. světové války, Londony stále působily u 201. perutě, nyní operující ze Sullom Voe na Šetlandských ostrovech a 202. perutě na Gibraltaru. V červenci 1939 tyto letouny navíc převzala i 240. peruť v Invergordonu.

Létající čluny Saro London prováděly hlídkové lety nad Severním a Středozemním mořem, v některých případech s dodatečně nainstalovanou hřbetní palivovou nádrží, která výrazně zvýšila jejich dolet. Pumy, hlubinné nálože a příležitostně i miny v celkové hmotnosti 907 kg pak stroje přepravovaly pod kořeny spodních křídel. Stařičké létající čluny London na sebe vzaly nemalou část úkolů spojených s hlídkováním nad Severním mořem, bránily německým povrchovým plavidlům i ponorkám pronikat do Atlantiku, stejně jako čelily snahám plavidel, pokoušejících se prorazit námořní blokádou do německých přístavů. Postupně se ale v roli námořních průzkumných letounů začaly v této oblasti osvědčovat jiné typy, například Lockheed Hudson, zatímco perutě se Saro Londony zamířily především nad Středozemní moře a nad Atlantik. Z výzbroje 201. perutě Londony zmizely v dubnu 1940 o dva měsíce později se jich zbavila i 240. peruť. Pouze 202. peruťoperovala s těmito stroji z Gibraltaru až do června 1941.