Základní technické údaje: Miles Master Mk. II

Typ: dvoumístný výcvikový letoun, pohonná jednotka: hvězdicový pístový motor Bristol Mercury XX o výkonu 870 k, výkony: max. rychlost 390 km/h ve výšce 1 829 m, dostup 8 534 m, vytrvalost přibližně dvě hodiny, hmotnost: plný 2 528 kg, rozměry: délka 8,99 m, rozpětí 11,89 m ( některé pozdější modely měly zmenšené rozpětí ), výška 2,82 m, výzbroj: na některých letounech jeden dopředný kulomet, podle potřeby zařízení na nošení malé bomby

Jedním z mnoha důsledků zavedení vysokovýkonných frontových jednoplošníků, jako byla například letadla Spitfire a Hurricane, do služby u RAF koncem 30. let byla potřeba nové generace výcvikových letounů, na kterých by se mladí piloti připravovali k létání s těmito moderními bojovými letadly. Letecká firma Miles rozpoznala tuto rostoucí potřebu mnohem dříve než britské ministerstvo letectví a vytvořila design moderního výcvikového letounu Kestrel, jehož maximální rychlost byla jen o málo menší než rychlost stíhacího Hurricanu.

Tento moderní doplnoplšník poháněný řadovým motorem Rolls – Royce Kestrel poprvé vzlétl v červnu 1937. O rok později byla konečně objednána výroba mírně upraveného modelu s různými změnami označeného Master. Původní výrobní model, Master Mk.I, se od Kestrelu lišil v několika rysech, včetně instalace výcvikového motoru Kestrel se s níženým výkonem ( 715 koní ), což sice snížilo výkonnost tohoto typu, ale přesto mu zanechalo na poměry výcvikových strojů bohatě postačující charakteristiky. Vyrobeno bylo 900 kusů Masterů Mk.I, z nichž první vzlétl v březnu 1939.

Aby měl instruktor ze zadní části kabiny lepší výhled, u většiny vyrobených strojů bylo možné jeho sedačku nadzdvihnout. Některé byly vybaveny upravenou přední částí kabiny a upraveným čelním sklem a vyráběly se pod označením Mk.I A. Master Mk.I, který měl převážně dřevěnou konstrukci, se stal hlavním výcvikovým strojem RAF pro pokročilý výcvik, na němž létali žáci, kteří se již předtím naučili leteckým základům na typech jako byl například Tiger Moth, prokousávali se výcvikovou osnovou směrem k závěrečným zkouškám a čekala je příležitost létat s frontovými bojovými letouny. Rostoucí nedostatek motorů Kestrel a potřeba použití hvězdicového motoru jako reakce na stále větší počet hvězdicových letadel ve službách RAF vedly k tomu, že po Masteru Mk.II poháněném motorem Bristol Mercury přišel další model s hvězdicovým motorem, Mk.III, vybavený americkým motorem Pratt a Whitney Twin Wasp Junior o výkonu 825 k.

Celkový počet vyrobených letounů Master se vyšplhal přes 3 200 exemplářů, včetně malé skupiny strojů přestavěných na plně vyzbrojenou, z nouze používanou stíhačku s výzbrojí připevněnou na křídlech. Tyto letouny měly pomoci v těžkých dnech bitvy o Británii. Některé letouny Master sloužily i k výcviku aerovleků a několik jich bylo odesláno do jižní Afriky, jejich dřevěné kostry však cestou dost trpěly. Další vývoj kráčel směrem k modelu Mertinet, který byl určen k vlekání cvičných cílů.