Základní technické údaje: Hawker Typhoon Mk.IB

Typ: jednomístný stíhací bombardovací letoun, pohonná jednotka: řadový 24válcový kapalinou chlazený pístový motor Napier Sabre II s válci uspořádanými do H o výkonu 1 626 kW ( 2 180 koní ), výkony: maximální rychlost 652 km/h ve výšce 5 485 m, výstup do výšky 4 570 m/6 min a 12 vteřin, dostup 10 365 m, dolet s pumami 820 km, hmotnost: prázdná 3 993 kg, vzletová 6 341 kg, rozměry: rozpětí 12,67 m, délka 9,73 m, výška 4,66 m, výzbroj: čtyři 20 mm kanony v křídlech, pod křídly dvě 454 kg pumy nebo osm 27,2 kg raketových střel

Konstrukce letounu Hawker Typhoon původně vyvíjeného jako přepadová stíhačka, která by nahradila typ Hawker Hurricane, se od samého počátku potýkala s řadou problémů, stejně katastrofálně probíhal i vývoj pohonné jednotky. Po konečném zařazení stroje do služby se ukázalo, že na dané úkoly prostě nestačí. Zhodnocením debaklu nad Dieppe z léta 1942 a úlohy stíhacích bombardérů v této letecké bitvě se došlo k závěru, že Typhoon má potenciál účinného bitevního letounu. Téhož roku proto následovaly zkoušky v Boscombe Down, jejichž výsledkem se stalo zařazení letounů do akcí směřujících za Kanál, kde britské Královské letectvo ( RAF ) napadalo nepřátelské vojenské cíle.

V rámci těchto operací používaly Typhoony ke svým čtyřem 20 mm kanonům Hispano i dvě 113 kg pumy. Nové letouny Typhoon Mk.IB sloužily u 175.,181.a 245. perutě společně s letitými Hurribombery a podílely se po celý rok 1943 na kampani Channel Stop, tedy na omezení německého lodního provozu v kanálu La Manche a podnikaly odvážné nálety nad nepřítelem okupovanou Francií a Nizozemskem. Již první operace ukázaly, že letouny verze Typhoon Mk.IA s výzbrojí tvořenou dvanácti 7,7 mm kulomety na roli bitevního letounu nestačí, tímto směrem se ve vývoji proto dále nepokračovalo a dokončené letouny se dočkaly brzkého vyřazení. Vyřešit bylo nutno i problém týkající se slabé konstrukce propojení ocasních ploch a zadní části trupu. Potvrdilo se, že celá řada nehod vznikla odtržením ocasních ploch letounu, problém konstruktéři vyřešili jednoduchým přinýtováním celé řady kovových plátů okolo místa spoje.

Vzhledem k tomu, že Typhoon na první pohled z určité strany připomínal Focke – Wulf Fw 190, stala se na počátku své kariéry celá řada nových strojů obětí, takzvané přátelské palby. Poté, co se na vnitřních spodních částech hlavních nosných ploch objevily černobílé identifikační pruhy, začaly být Typhoony pro vlastní letectvo lépe rozpoznatelné. Přes všechny tyto těžkosti se podsaditý letoun v průběhu roku 1944 proměnil v jednu z nejúčinnějších zbraní, použitých Spojenci pro podporu invaze v Normandii v červnu téhož roku. Typhoony, v té době již nosící celkem 907 kg pum, se zničujícím efektem vrhaly s raketami na nepřítele, před vlastním vyloděním ničily jeho životně důležité pobřežní radary a jakmile Spojenci začali rozšiřovat své předmostí v Normandii, účinně potlačovaly německé obrněné síly. Přestože Typhoony stále zůstávaly z hlediska pilotáže obtížnými letouny, dokázaly vytvořit v posledních devíti měsících pro spojenecké pozemní síly účinnou vzdušnou podporu a přesné mobilní dělostřelectvo, čímž značně usnadnily jejich postup na severu Evropy.