Základní technické údaje: Gloster E.28/39

Typ: jednomístný výzkumný letoun, pohonná jednotka: turboreaktivní motor Power Jets W.2/500 o tahu 7,56 kilonewtonu ( 771 kg ), výkony: maximální rychlost 750 km/h ve výšce 3 050 m, dostup 9 753 m, hmotnost: prázdná 1 309 kg, vzletová 1 700 kg, rozměry: rozpětí 8,84 m, délka 7,72 m, výška 2,82 m, výzbroj: žádná

Gloster E.28/39 si své místo v historii zabezpečil tím, že se stal prvním letícím britským proudovým letounem. Přestože se v jeho konstrukci počítalo i s možností rekonstrukce na stíhačku, nakonec se hlavní a jedinou úlohou tohoto malého dolnoplošníku stal průzkum letových vlastností revoluční plynové turbíny s obráceným prouděním a odstředivým kompresorem Whittle W.1.

Přitažlivé letadlo mělo třístopý podvozek příďového  typu a nasávací otvor pro turboreaktivní motor, umístěný uprostřed trupu, na přídi výfuková tryska byla na úplném konci trupu. Návrh firmy Gloster Aircraft Company, který nejlépe specifikaci E.28/39 vyhovoval, se dočkal přijetí 3. února 1940. Pojezdové zkoušky prvního prototyp absolvoval v dubnu 1941 a 15. května téhož roku se z letiště v Cranwellu poprvé vznesl. Při tomto premiérovém letu s motorem W.1 o tahu 3,82 kilonewtonu ( 390 kg ) za řízením seděl P.E.G.Sayer.

Dne 4. února 1942 stroj letěl s motorem W.1A o tahu 5,15 kilonewtonu ( 526 kg ), 30. července 1942 vzlétl s pohonnou jednotkou Rover W.2B o tahu 6,78 kilonewtonu  ( 692 kg ), přestala mu ale fungovat křidélka, přešel do obrácené vývrtky a pilot RAF se musel zachránit za pomocí padáku. Existoval i druhý prototyp. Původně v rámci testovacích programů létal s turboreaktivním motorem Power Jets W.2/500 o tahu 7,56 kilonewtonu ( 771kg ), později se podařilo tah zvýšit až na 7,82 kilonewtonu ( 798 kg ). S tímto motorem stroj přežil až do současnosti, kdy slouží jako trvalý exponát v Science Museum ( vědecké muzeum ) v South Kensingtonu.