Základní technické údaje: Fairey Seafox

Typ: dvoumístný flotilový průzkumný plovákový letoun, pohonná jednotka: řadový pístový motor Napier Rapier VI o výkonu 295 kW ( 395 koní ), výkony: maximální rychlost 200 km/h ve výšce 1 785 m, výstup do výšky 1 525 m/10 min a 24 vteřin, dostup 3 355 m, dolet 708 km, hmotnost: prázdná 1 726 kg, vzletová 2 459 kg, rozměry: rozpětí 12,19 m, délka 10,81 m, výška 3,68 m, výzbroj: závěs pro jeden pohyblivý 7,7 mm kulomet Lewis v zadní části kabiny, některé letouny se dočkaly i závěsníků pod křídly pro čtyři 9 kg pumy

Prototyp letounu Fairey Seafox, zkonstruovaný na základě specifikace z roku 1932 poprvé vzlétl 27. května 1936. Typ vytvořili jako součást výzbroje lehkých křižníků britského Královského námořnictva, jež měly v případě války střežit obchodní trasy a na všech oceánech pátrat po nepřátelských hladinových nájezdnících a plavidel usilujících o proražení blokády. Vzhledem k příčným vzpěrám mezi plováky nemohly letouny Fairey Seafox přepravovat torpéda, dostaly proto přidělenou jednoznačně pasivní bojovou roli. Uživatel ale vysoce oceňoval jejich schopnost navádět dělovou palbu křižníků a sledovat činnost nepřátelských plavidel.

Fairey Seafox se vyznačoval celokovovou kostrou se skořepinovým trupem a plátnem potaženými nosnými plochami. Konstrukce měla dostatečnou tuhost pro vypuštění z katapultu, pilot seděl v otevřené kabině, pozorovatel pod částečně proskleným krytem. Celkem vzniklo 64 sériových hydroplánů Fairey Seafox se sériovými čísly K8569 – K8617 a L4519 – L4533, Royal Navy první převzalo 23. dubna 1937 a postupně stroje zařadilo k 702.,713.,714.,716.a 718. katapultovací letce a rovněž k 753. a 754. výcvikové peruti. Katapultovací letky pak přidělily své letouny po jednom či dvou na paluby plavidel 3. křižníkové eskadry a Jihoamerické divize, spadající pod jihoatlantické velitelství.

Na počátku 2. světové války se přímo na moři nacházelo 32 hydroplánů. Fairey Seafox v rámci Královského námořnictva, Královského australského námořnictva a Novozélandské divize Královského námořnictva. Po vypátrání německé kapesní bitevní lodě Admiral Graf Spee v listopadu 1939 v jižním Atlantiku používaly své letouny Fairey Seafox pátrající britské lehké křižníky prakticky neustále a při vlastní bitvě v ústí River Plate vypustil lehký křižník HMS Ajax jeden ze svých dvou strojů k zaměřování dělové palby, určité problémy ale Britové měli s radiovým spojením letoun – plavidlo. Později hlídkový letoun Fairey Seafox létal  nad přístavem v Montevideu, kam se Admiral Graf Spee uchýlil do bezpečí před britskými plavidly. V aktivní službě na moři plovákové stroje Fairey Seafox pokračovaly až do roku 1943, přičemž 28. dubna 1941 dva z nich byly ztraceny při těžkém poškození křižníku HMS Orion třídy Ajax, jenž pomáhal při britské evakuaci Kréty.