Základní technické údaje: Bristol Beufort Mk.I

Typ: čtyřmístný torpédonosný letoun, pohonná jednotka: dva hvězdicové vzduchem chlazené pístové motory Bristol Taurus VI o výkonu 842,6 kW ( 1 130 koní ), výkony: maximální rychlost 426 km/h ve výšce 1 829 m, dostup 5 029 m, dolet 2 575 km, hmotnost: prázdná 5 942 kg, vzletová 9 629 kg, rozměry: rozpětí 17,62 m, délka 13,49 m, výška 4,34 m, výzbroj: dva 7,7 mm kulomety v předním střelišti a hřbetní střelecké věži ( u některých strojů i dozadu střílející kulomet pod přídí a dva další ve střelištích vytvořených v bočních okéncích ), 907 kg pum nebo 457 mm torpédo o hmotnosti 728 kg

V období 1940 – 1943 sloužil v roli standardního torpédonosného letounu britského Královského letectva ( Royal Air Force RAF ) Bristol Beaufort, později tento typ zcela vytlačily  Beaufightery. Bristol Beaufort, který poprvé vzlétl 15. října 1938, sám nahradil letité dvojplošníky Vickers Vildebeest. První sériovou modifikaci Beaufortu poháněly hvězdicové motory Bristol Taurus II o výkonu 753,2 kW ( 1 010 koní, jež později nahradily pohonné jednotky Taurus VI ). Do výzbroje je premiérově v prosinci 1939 zařadila 22. peruť, která s nimi první let, s cílem položit miny, podnikla v noci z 15. na 16. srpna 1940.

Jeden Beaufort také již 7. května svrhl první 2 000 liberní pumu RAF ( 907 kg ). Celkem vzniklo 965 Beaufortů Mk.I, jež poté ve výrobě nahradila modifikace Beaufort Mk.II s americkými hvězdicovými motory Pratt a Whitney Twin Wasp. Produkce pokračovala až do roku 1943 a dala celkově 415 letounů. Poslední Beauforty  již dokončili jako cvičné s demontovanou hřbetní dvouhlavňovou střeleckou věží. Beauforty se dostaly do výzbroje šesti perutí Velitelství pobřežního letectva ( Coastal Command ) RAF v Británii a čtyř dalších na Středním východě.

Nejslavnějšími akcemi bombardérů se staly útok proti německým válečným plavidlům Scharnhorst a Gneisenau 6. dubna 1941 v přístavu Brest ( toto nasazení přineslo posmrtně udělený kříž královny Victorie F/O K. Cambellovi z 22. perutě ) a pokus o zastavení těchto plavidel při jejich útěku Lamanšským průlivem na počátku roku 1942. Beauforty projevovaly značnou aktivitu i během svého nasazení na Maltě, odkud napadaly konvoje Osy směřující do severní Afriky. V Austrálii se navíc stavěly i letouny Beaufort Mk.V – IX pro použití na Dálném východě, celkem jich vzniklo 700.