Základní technické údaje: Armstrong Whitworth Albemarle Mk.II

Typ: speciální transportní letoun a letoun pro vlek kluzáků, pohonná jednotka: dva 14válcové hvězdicové vzduchem chlazené pístové motory Bristol Hercules XII o výkonu 1185,7 kW ( 1 590 koní ), výkony: maximální rychlost 412 km/h ve výšce 3 200 m, dostup 5 486 m, dolet 2 173 km, hmotnost: prázdná 10 251 kg, vzletová 16 556 kg, rozměry: rozpětí 23,47 m, délka 18,26 m, výška 4,75 m, výzbroj: dva ručně ovládané 7,7 mm kulomety Vickers K

Letoun Armstrong Whitworth Albemarle původně vyvíjela firma Bristol jako průzkumný bombardér s motory Taurus, později se ale dalšího vývoje vzdala. Prototyp, který poprvé vzlétl 20. března 1940, se v mnohém stal průkopníkem. Nejenom že u něj konstruktéři použili kombinovanou konstrukci tvořenou ocelí a dřevem, což mohlo výrobu za pomoci subdodavatelů usnadnit, ale vůbec poprvé v Británii se u něj objevil třístopý podvozek, tedy uspořádání, jež do té doby britští konstruktéři na žádném sériově vyráběném typu nepoužili.

Dodávky prvních strojů probíhaly jen velmi zvolna a začaly až v říjnu 1942, prvních 42 strojů převzalo Královské letectvo v bombardovací podobě a později si je nechalo přestavět, zbývajících 558 strojů již dostalo rovnou jako speciální  transportní a pro vlek kluzáků. Výrobu jednotlivých komponentů zajišťovala celá řada subdodavatelů mimo letecký průmysl, konečnou montáž zajišťoval závod, postavený v Gloucesteru firmou Hawker Siddeley, který nesl název A.W.Hawksley Ltd. Před prosincem 1944, kdy výroba skončila, převzalo vojenské letectvo celkem 247 vlečných strojů Albemarle Mk.V a z větší části i Albemarle Mk.VI, první jednotkou těchto strojů se v lednu 1943 stala 295. peruť. Další jednotka, 297. peruť, letouny společně s 296. perutí bojově poprvé užila v červenci 1943, když vlekla kluzáky při invazi na Sicílii.

Příkladem speciálních transportních úkolů tohoto typu může být nasazení letounů Albemarle Mk.II a Albemarle Mk.VI při invazi do Normandie v červnu 1944. Šest strojů tehdy sloužilo jako značkovací, když vysadily vojáky 22. samostatné výsadkové roty. Hlavní úlohou letounu ale přesto zůstal vlek kluzáků. Čtyři perutě Albemerlů přepravily Horsy do severní Francie, v září 1944 pak dvě perutě z 38. skupiny vlekly kluzáky 1. výsadkové divize k Arnhemu. Nejvíce ale Albemarly utkvěly v pamětech těch, kteří je viděli létat, s hustým kouřem táhnoucím se jim z motorů, když se vracely zpět na svá letiště. Dým způsobilo přehřátí motorů, když posádky, shazující zásoby vlastním jednotkám, prolétaly minimální rychlostí hustou nepřátelskou palbou.